Moskvou ražená verze dějin je příliš vysoká cena

Ve světě bují ikonoborectví. V USA mizí pomníky spjaté s osobnostmi Jihu. V Polsku zase pomníky, které sice připomínají osvobození od německého nacismu, ale nesou komunistické symboly sovětské armády. Ve srovnání s tím u nás panuje téměř pomníková idyla. Je-li zpodobněná osobnost kontroverzní, pomník zůstává zachován, jen se vedle něj umístí cedule s dříve potlačovanými informacemi.

Třeba sovětský maršál Koněv. Jeho pomník v Praze dokládá rozhodující roli sovětské armády při osvobození Československa od nacismu roku 1945. Ale sousední cedule informuje, že týž Koněv v roce 1956 vedl krvavý zásah Moskvy v Maďarsku, že v roce 1961 chystal stavbu zdi v Berlíně a v roce 1968 invazi do Dubčekova reformně komunistického Československa. Může z toho vzniknout mezinárodní problém?

Stále více se ukazuje, že může. Ne že by Moskva vyhlašovala ultimata či sankce, ale jistými detaily cosi naznačuje. Mezi ty detaily patří neochota pečovat o válečné hroby či pomníky československých legionářů v Rusku. A mezi její cíle vymáhání vděčnosti za osvobození v roce 1945 a akceptování všeho, co po něm následovalo. Což o to, vděčnost za osvobození z naší strany je věc racionality, slušnosti i cti. O tom není pochyb. Ale zásadní otázka zní: Kde jsou limity té vděčnosti? Patří k nim přijetí Moskvou kanonizované verze dějin? Takové verze, která stále více posvěcuje i tu stalinskou?

Zdá se, že právě takhle to Moskva myslí. Jinak by jí nevadila cedule u Koněvova pomníku informující o neblahých stránkách velkého maršála. Potom by mohla akceptovat pomníky československých legionářů a klidně k nim umístit cedule se svým výkladem jejich role. Legionáři bojovali za Trojdohodu včetně Ruska, tedy i proti bolševikům, což by v údajně dekomunizovaném Rusku nemělo vadit. Pokud se ukáže, že to vadí nebo že jde o mstu za neúctu k Moskvou kanonizované verzi dějin, pak je asi lepší péči o naše pomníky v Rusku omezit než ji vyměnit za vynucované partnerství.

LN, 13.4.2019