Jaké otázky klade osud Pandžšírského údolí

Žádný Zápaďan nevěří Tálibánu nos mezi očima. Ani západní reportéři, kteří do Afghánistánu pod vládou tálibů jezdí. Často popisují jejich vstřícnost, snahu demonstrovat normální život v zemi, ale vzápětí dodávají, že za obrazem klidu panuje strach. Lze tedy věřit Tálibánu, že dobyl Pandžšírské údolí, poslední baštu odporu proti němu?

Odpověď zní většinou ne. Ale ne proto, že tálibové nutně lžou. Spíš proto, že ovládnutí tohoto údolí bývá tradičním testem, na kterém si vylámali zuby Britové v 19. století, Sověti před 40 lety a pak i sám Tálibán před 25 lety, když Afghánistán ovládl poprvé. Ve všech zmíněných případech zůstalo Pandžšírské údolí mimo kontrolu centrální vlády či okupačních vojsk. Za britské invaze ho ovládali „lstiví Afghánci“, za sovětské mudžáhidové a za první vlády tálibů Masúdova Severní aliance, s jejíž pomocí pak Američané Tálibán svrhli. Co z toho plyne? Více než o to, co nyní Tálibán říká, jde spíše o to, co ta zkumavka o jeho šancích napoví.

Kdyby Tálibán Pandžšírské údolí dobyl, poprvé po více než čtyřiceti letech by nějaká výkonná moc ovládala celé území Afghánistánu. Jistě, hned je tu protiargument. Ano, tálibové pronikli po silnici na dno údolí, ale nemají na to, aby vytlačili guerillové bojovníky z hor kolem. Dopadnou jako Britové, Sověti i sám Tálibán před čtvrtstoletím. Jenže i tady je protiargument. Pokud tálibové získali moderní americkou výzbroj, pokud mají k dispozici drony, pak velmi oslabí klišé, že rebelové ukrytí v horách jsou de facto nepostižitelní.

Za sovětské invaze a okupace nastal game changer (situace, která změní průběh hry), když Reaganova Amerika začala mudžáhidům dodávat protiletadlové střely Stinger. Sehrají stejnou roli drony v rukou tálibů? Ovládnou s jejich pomocí Pandžšírské údolí a tím i celé území Afghánistánu? To vše se teprve ukáže. Nicméně třeba Německo pod dojmem postupu v Pandžšíru zvažuje přímá jednání s táliby. Ať se nám to líbí, či ne, prostě reprezentují Afghánistán.

LN, 8.9.2021