Setkání nejvyšších představitelů arabských zemí s představiteli Izraele, s nímž nemají diplomatické styky je vždy záležitost výjimečná a svým způsobem i odvážná. Nesmírnou odvahu prokázal svého času prezident Anwar Sadat.

Jeho odvaha byla završena mírovou smlouvou Egypt-Izrael, která měla pro pozitivní vývoj ve výbušném regionu klíčový význam. Stejně tak prokázal dostatek odvahy v předminulé dekádě i jordánský král Husajn; i on uzavřel s Izraelem mír.

Podobně odvážných politiků bychom našli v arabském světě méně než málo. Jednou z výjimek byl ománský sultán Kábus in Saíd.

V říjnu 2018 pozval izraelského premiéra Benjamina Netanjahua k návštěvě své země a srdečně ho přivítal. Byla to jedna z mála potěšujících zpráv, které z regionu Středního východu přicházejí.

V sobotu 11/1 ráno jsme se dozvěděli, že sultán Kábus zemřel.

Budu si ho pamatovat jako státníka, který měl odvahu hostit ministerského předsedu státu Izrael. Přesněji ministerské předsedy: v 90. letech navštívili vládce Ománu také Jicchak Rabin a po jeho smrti Šimon Peres.

Každý takovýto zdánlivě malý krok má v arabsko-izraelských vztazích značný význam. (Tyto kontakty vedou krůček po krůčku k tomu, čemu se mnozí Arabové sveřepě brání – normalizaci vztahů s Izraelem. Jedině ta přinese do oblasti zásadní zklidnění.)

Premiér Netanjahu na návštěvu u sultána Kábuse v říjnu 2018