Stránky nejenom společenských a bulvárních médií zaplnily v uplynulých dnech fotografie a články o oslavách 90. narozenin britské královny Alžběty II. Nejen britská, ale i naše veřejnost obdivně sleduje barvité slavnostní průvody, pompézní vojenské přehlídky, složité ceremoniály a s dojetím diskutuje, kdo z britských aristokratů a celebrit kde stál a co měl na sobě.

Přitom si vůbec neklademe otázku, proč se královna s takovou pozorností a úctou ve své zemi vlastně setkává. Do praktické politiky zasahovat nesmí, žádné velké státnické činy nevykonala, je čirým symbolem. A jsme u podstaty věci. Úctou ke královně a oslavami jejího výročí vzdávají Britové úctu sobě, své zemi a její státnosti, kterou královna reprezentuje. A dokáží je propagovat tak, že zájem a úctu vzbuzují i u pozorovatelů po celém světě.

Až budeme zase poslouchat zprávy o britské královně a její rodině, vzpomeňme si, jak macešsky a nedůstojně se k symbolům své země a státu chováme my. Jak si šířící se všeobecnou neúctu a hulvátství omlouváme tím, že ten či onen na to či jiné místo nepatří, že se nám nelíbí či s ním nesouhlasíme, a proto jej můžeme urážet, zesměšňovat, ignorovat atd. Není to pravda, urážíme a hanobíme tím sami sebe.