Pomůže ocenění řešit skutečný problém? Jak kdy

Cena za mír hraje mezi nobelovkami roli fotbalu mezi sporty. Už jste slyšeli, že by někdo v hospodě zpochybňoval udělení Nobela za fyziku? Ale hodnotit cenu za mír – tak jako hodnotit fotbal – si troufá kdekdo. Ať už jsou námitky opodstatněné, či ne. Vsaďte se, že to tak bude i letos.

Cena pro konžského lékaře Denise Mukwegeho a iráckou jezídku Nadju Muradovou nese jasné poselství. Je to ocenění lidí, kteří upozorňují na zlo sektářských konfliktů a na sexuální násilí v nich. Proti těmto laureátům může protestovat jen ignorant. Ale ovlivní cena řešení problému? Toť otázka. Nabízejí se i otázky obecnější. Na Wikipedii vám je ozřejmí heslo List of Nobel Peace Prize laureates. Za 117 let, co se cena za mír uděluje, působily na Nobelův výbor různé motivy. Někdy převážil důraz na aktuální dění (cena pro Červený kříž za první i druhé světové války), jindy ideologie, náboženská víra či jen sympatie (Barack Obama). Ale je tu i neutrálnější hledisko: jestli ocenění jen poukazuje na již známý problém, nebo zda kvituje nějaký hodnotitelný úspěch.

Pár příkladů. Velké plus si zaslouží Nobel pro Begina a Sadata (1978) za mírovou dohodu Izraele a Egypta. Není to sice vřelý mír, ale funguje už 40 let. Naproti tomu cena pro Rabina, Perese a Arafata (1994) předběhla události: izraelsko-palestinský mír nefunguje, pouze palestinská samospráva. Plus si zaslouží i cena pro irsko-britskou dvojici Hume–Trimble (1998): mír v Severním Irsku funguje už 20 let. Nebo předloňské ocenění pro kolumbijského prezidenta Santose, jenž po půlstoletí ukončil guerillovou válku v zemi.

V tomto smyslu má letošní cena jen roli konstatující či nanejvýš povzbuzující: sektářské násilí být nemá a jeho sexuální odrůda už vůbec ne. Jasně. Ale může se narazit na bariéry ideologické korektnosti. Cenu za rok 2014 získala Malála Júsufzajová z Pákistánu, bojovnice za práva dívek. Přitom právě tehdy se v Británii (Rotherham) začaly vyšetřovat muslimské gangy z Pákistánu páchající sexuální násilí na dívkách. A nejvýrazněji působila informace, že úřady váhaly s vyšetřováním dlouhá léta, aby neriskovaly nařčení z islamofobie.

To vše oživí zpráva o letošní ceně za mír. A pak i toto: bývaly doby, kdy se mírový Nobel – nebyl-li jasný důvod a kandidát – neuděloval (vedle světových válek v letech 1923, 1924, 1928, 1932, 1948, 1955, 1956, 1966, 1967, 1972). Proč v téhle tradici tu a tam nepokračovat?

LN, 6.10.2018