Nenalhávejme si nic o významu V4 pro Německo

Že visegrádská čtyřka přináší užitek, je zřejmé. I když se Polsko, Maďarsko, Česko a Slovensko jako státy liší, ikdyž je ten či onen v Bruselu stavěn na pranýř, jako celek mají svou váhu. Ale vnímá to tak i Německo coby hegemon Evropské unie? Přikládá jim váhu jako Francii, s níž podepsalo další smlouvu? Takové otázky se nabídly včera, když kancléřka Merkelová jednala v Bratislavě s lídry V4, premiéry Morawieckým, Orbánem, Babišem a Pellegrinim.

Je móda přepínat význam Cášské smlouvy mezi Německem a Francií. Někteří ji interpretují jako vznik nového superstátu (Frankoněmecko), jiní dokonce jako nový Mnichov. Prezidenta Zemana ale inspirovala k tomu, „abychom tu posílenou spolupráci aplikovali také na úrovni visegrádské čtyřky“. Na tom něco je. List Die Welt zase líčí cíl Viktora Orbána takto: „Aby se Němci rozhodli pro strategické partnerství s visegrádskou skupinou a nesoustředili se stále jen na Francii.“ I na tom něco je. Ale nemá smysl si nalhávat, že skupina V4 by se svým významem mohla v očích Němců rovnat Francii.

Z hlediska lidnatosti to tak může vypadat. Francie má 67 milionů obyvatel, visegrádské státy 64 miliony. Ekonomicky je ale Francie dvakrát výkonnější, i když počítáme podle parity kupní síly. Navíc má jaderné zbraně a je stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Ale to zásadní může být i jinde.

Francie má vůči Německu konzistentní politiku, ač ne vždy souhlasnou (třeba teď ve směrnici EU o zemním plynu). Jenže „německé politiky“ států V4 se ostře liší. Orbán je otloukánek německé levice, ale má spojence v CSU i CDU. Polsko plošně hájí své zájmy vůči Německu až k výpočtu reparací za druhou světovou válku, což je u nás agenda Okamury a KSČM. Slovensko – podle Weltu „země eurozóny závislá na Německu zejména svým autoprůmyslem“ – je zřetelně pragmatické až proněmecké. A Česko jako by se řídilo zásadou poručíka Lukáše ze Švejka: buďme proněmečtí, už pro ekonomické zájmy, ale nemusí o tom nikdo vědět. Raději nevykřikujme, že nechceme ani euro, ani přijímat migranty podle kvót.

Z této škály přístupů se společná politika, která by měla být brána podobně vážně jako ta francouzská, neudělá. Tím není řečeno, že by se nezbytně dělat měla. Je tím řečeno pouze tolik, že nemá smysl si o významu visegrádské skupiny pro Německo cokoliv nalhávat.

LN, 8.2.2019