S velikou nelibostí, smutkem a obavami sleduji nevraživost na pravé polovině politického spektra. Někdy se zdá, že bojuje každý s každým, všichni proti všem.

Ne, opravdu nepíšu o české politické scéně – případná podobnost je čistě náhodná. Ani slova v úvodu nejsou mými slovy. Objevil jsem je na stránkách izraelského zpravodajského portálu Arutz Sheva; jde tedy o politické poměry v Izraeli.

Vím, že diskuse i vášnivé polemiky jsou nedílnou součástí demokracie, ale útoky na hranici fair play, vypjatá nevraživost a osočování? To mě trápí.

Jde o to, aby se dva nedohadovali – a třetí se v pozadí nesmál. Tím třetím myslím levici.

Nejsem sám, kdo takto uvažuje. Podobně se vyjádřila i Cipi Hotovelyová, náměstkyně izraelského ministra zahraničí. Je z Likudu, vládnoucí strany premiéra Netanjahua, a zjevně jí leží na srdci, tak jako mně, osud budoucí pravicové vlády v Izraeli. Myšleno té povolební, vzniklé po 17. září.

Cipi Hotovelyová se ve čtvrtek 13/6 zúčastnil na Bar Ilanově univerzitě v Ramat Ganu konference Mládež pro suverenitu (myšleno izraelskou suverenitu na teritoriu Judeje a Samaří, tedy na tzv. Západním břehu Jordánu). Mladým Izraelcům řekla:

Byl to těžký týden, slyšeli jsme, jak se lidé navzájem pomlouvají. Bennett (šéf Nové pravice) proti Yogevovi (politik Unie pravicových stran), všichni proti všem. Existuje zde opravdové nebezpečí ztráty pravicové vlády v Izraeli; o všechno můžeme přijít kvůli vnitřním bojům.

To jsou vážná slova. Rozumím tomu, že je to těžké: každý hájí svoji pozici až „na hranu“, nicméně varování náměstkyně šéfa MZV by nemělo zapadnout. Jde o to, aby nebylo s vaničkou vylito i dítě. Principiálnost a držení partajní ideologické linie jsou jistě hodné ocenění, ale nesmí se přitom zapomínat na to, že součástí politiky (onoho umění možného) je i kompromis.

Bylo by fatální chybou, kdyby nevraživost vpravo znamenala, že 17. září jásot vítězů uslyšíme vlevo.

Cipi Hotovelyová