Že se prezident Obama i japonský premiér vměšují do britských (i evropských) záležitostí je sice hloupé, ale jsou to politici. Možná je hypotetický brexit, tato trochu podivná zkratka pro odchod Velké Británie z EU, opravdu zajímá a možná si opravdu myslí, že by ohrozil jejich zájmy. Spíše ale asi ne. Důležitější je pro ně pocit, že je Evropa v klidu a že by brexit tento jejich klid narušil. Asi nevědí, že Evropa v žádném klidu není.

Něco jiného je IMF, Mezinárodní měnový fond. Ten nemá dělat politiku. Že ji jeho šéfka, fanatická obhájkyně Evropské unie paní Lagardeová už dávno dělá (snad největší střet jsem s ní měl na bankovní konferenci ve Frankfurtu v roce 2006), to všichni dávno víme. Ale že ji dělá i ten, kdo by neměl, protože není nastrčeným politickým šéfem této instituce, ale „hlavním ekonomem IMF“, to už považuji za skandál. Američan Maurice Obstfeld řekl, že by „brexit mohl způsobit vážné regionální a globální škody narušením tradičních obchodních vazeb“. K výroku tohoto profesora z univerzity v Berkeley (původně z Harvardu), autora známé učebnice o mezinárodním obchodu dodávám jen několik poznámek:

- brexit nebude (Cameron to nedopustí);

- i kdyby byl, nebude to mít významný dopad na obchod. Velká Británie by určitě i po odchodu z EU zůstala v „evropském hospodářském prostoru“ volného obchodu a celní unie;

- „globální škody“ je výrok nezodpovědného člověka;

- Československo bylo malé, žádné globální efekty nemohlo vyvolat, ale jeho rozdělení nevyvolalo ani efekty regionální (ani v nejbližším okolí) a nic podstatného se nestalo také České republice, ani Slovensku.

Ať se nás Maurice Obstfeld zeptá.