Putin nemusí chystat invazi, může se jen dívat

Už za dva týdny začíná mistrovství světa ve fotbale, a přestože pořadatelem je Rusko, panuje až podezřelý klid. Tedy ve srovnání s tím, co se dělo před zimní olympiádou v Soči (únor 2014) nebo letní v Pekingu (srpen 2008). Nefunguje silná protestní lobby, neprobírá se, kdo pojede na zahájení ani zda je to odsouzeníhodné. Je to s podivem tím víc, že před pěti lety stačil k odporu putinismus sám o sobě, kdežto teď by se odpor mohl opírat o sankce.

Připomeňme, že na konci her v Soči „zdvořilí lidé“ bez insignií obsadili ukrajinský Krym. Nebo že prvního dne her v Pekingu ruské tanky vjely do Gruzie (v reakci na amatérský pokus prezidenta Saakašviliho o převzetí svrchovanosti nad Jižní Osetií). Teď se nikdo nebojí, že během fotbalového šampionátu Rusko namašíruje do Estonska či do Polska. Do jisté míry je to i tím, že Rusko začalo sázet na „měkkou sílu“.

„Měkká síla“ je nevojenská schopnost prosadit své zájmy a hodnoty. Amerika ji využívala desítky let skrze kokakolu, hudbu, kulturu aut, westernů a svobodného života „na cestě“. Rusko nemá kokakolu ani Hollywood. I nacionalističtí motorkáři z party Nočních vlků jezdí na západních strojích. A ruští zbohatlíci jezdí socializovat sebe i své rodiny mimo Rusko na Západ. Nicméně ti Zápaďané, kteří už mají dost vlastní neakceschopnosti, vlastní politické korektnosti i vlastní démonizace Ruska, jakousi přitažlivost ruské „měkké síly“ vnímají.

Určitě ne v popkultuře, ale třeba už v tom, že ta země jako jediná dokáže – samozřejmě po svém hrubém způsobu a pro své zájmy – jakž takž stabilizovat Sýrii. Není to důvod k jásotu. A není to vysvědčení nových ruských kvalit. Je to spíše špatné vysvědčení nekvalit současného Západu, zejména v Evropě. Putin nemusí chystat invazi do Estonska. Může se jen klidně dívat, jak vyděšeně si počínají Evropané rozhození Donaldem Trumpem. Šampionát ve fotbale bude výrazným testem ruské „měkké síly“ a jejího vlivu na Západ.

LN, 30.5.2018