Kdo by se podíval na titulky knížek, které mám úhledně srovnané u postele, toho by nepřekvapilo, že tíhnu k úvahám dost pochmurným. „Zpřetrhané životy“, kde se vypráví o československých ženách v Ravensbrücku, „Ďábel, který nikdy neumírá“ je o všudypřítomném antisemitismu, „Jak umírá demokracie“, „Jak chápat putinismus“ a ta nahoře, „Bělorusko na cestě ke svobodě“, taky není zrovna povzbudivá.

Mé pochmurné úvahy však nevyvolává obsah toho, co čtu v knihách, ale to, co čtu v novinách a na webu a co slyším z rádií a z televizí. Straší mě to, co se děje na polsko-běloruských hranicích, ty davy migrantů z Afghánistánu a Iráku, které tam mrznou ve stanech v zemi nikoho. Do Polska je nepouštějí, zpátky do Běloruska taky ne. Bodejť by ne – Lukašenkovi vojáci je tam přece přivezli právě proto, aby tam mrzli. Přesněji řečeno je tam vozí proto, aby se dostali do Polska, a tedy do Evropské unie, a rozsévali tam neshodu a hádky, Už pouhou svou přítomností – visegrádské křídlo EU se přece při nedávné migrační krizi vůbec nechtělo dělit o imigranty přicházející z jihu. Pak je tu ovšem další otázka: neposílá Lukašenko do Evropy kromě skutečných uprchlíků, kteří se bojí žít v zemi, odkud pocházejí, také skutečné teroristy? Nebo vlastní špiony? Možná propadám spikleneckému myšlení, ale kdybych chtěla a měla Lukašenkovi radit, jak Evropu co nejvíc poškodit při pomstě za uvalované sankce, asi by mě něco takového napadlo. A nemyslím, že ti, kdo mu radit chtějí a radí, jsou větší hlupáci než já.

Běloruský prezident má ještě speciální důvod, proč se mstít zejména Polsku a Litvě: právě to jsou země, které takřka s otevřenou náručí vítají politické uprchlíky z Běloruska a snaží se pomáhat jak běloruským exulantům, tak tvrdě pronásledovaným demokratickým aktivistům přímo v Lukašenkově království.

Sám Lukašenko upevnil své vztahy s velkým ruským sousedem. Pro Rusko je to možnost předvádět, jak je ta Evropa nelidská – nechává přece lidi na mraze a nepomůže jim – a zároveň, jak je nepřátelská k Rusku. Bělorusko je přece nejbližší spojenec a je docela dobře možné, že postupně bude muset Rusku předat veškerou svou suverenitu.

Tento týden narostly davy na polsko-běloruské hranici na několik tisíc. Polské humanitární organizace i značná část společnosti proti opevněným hranicím, vojákům, kteří je mají chránit, a výjimečnému stavu, který tam vládne, protestovala, ale podstatná část společnosti souhlasila. Když sem pustíme ty tři tisíce migrantů, říkali ti souhlasící, doveze jich Lukašenko deset tisíc, a pak sto tisíc. Vozí je do Minsku letadly a na hranice pak kamiony. A ožehavou situací na té hranici se zabývají i orgány Evropské unie, jež hodlá rozšířit sankce proti běloruským představitelům i proti leteckým společnostem, které se v té věci angažují. Ano, hybridní válka. Leží to na mně jako těžká noční můra, mám strach z toho, co všechno může přijít.

LN, 12.11.2021