Šéf EK Juncker se stává reziduem starých časů

Na úvod si zkuste malý test. Máme tři politiky – Andreje Babiše, Angelu Merkelovou, Jeana-Clauda Junckera. Kdo z nich je nejmladší? Je to těžké, neboť všichni tři se narodili roku 1954. Nejmladší je o fous Juncker. To překvapí. Politik, který slouží ve vládních funkcích už od roku 1984, dlouho se profiluje v agendě EU a dva roky řídí Evropskou komisi, patří k relativně mladým. Sám dokládá, že výraz „stará struktura“ není funkcí biologického věku. I to, že bez ohledu na různá odhalení kolem jeho osoby stejně není lídrem, který by Unii vyvedl na nějakou reformní dráhu.

Éra bafuňářsky jmenovaných lídrů EU už drhne. Proto vznikl v roce 2014 nápad, jak přiblížit unijní orgány voličům. Do eurovoleb nastoupili „špičkoví kandidáti“, aby Evropané získali pocit, že přímo volí příštího lídra EK. Vyhrál to konzervativec Juncker, zatímco socialista Martin Schulz zůstal v čele Evropského parlamentu. Vznikla situace ne nepodobná velké koalici (někdo by řekl opoziční smlouvě) a skončila právě teď, když Schulz odešel z Evropského parlamentu dělat politiku do Německa. „Jisté je jedno,“ píše bruselský zpravodaj časopisu Der Spiegel. „Časy, kdy Juncker přinášel návrhy legislativy a mohl se spolehnout, že jeho kamarád Schulz pro ně u europoslanců najde většinu, jsou passé.“ Píše-li to list fandící evropskému projektu i jeho strukturám, něco na tom bude.

Jean-Claude Juncker odráží dobu, kdy se lídr EK mohl opírat o široké ideové zázemí. Kdy křesťanský demokrat Juncker mohl říkat, že křesťanští demokraté vedou i Německo, Rakousko, Itálii a Španělsko. Teď to ale vypadá tak, že křesťanští demokraté přestávají evropské voliče přitahovat stejně jako politici typu Junckera. V tom je oříšek.

LN, 3.1.2017