Ještě neznáme výsledky a už se hrozí soudem

Kdo bere finále amerických voleb jako sportovní přenos, měl smůlu. Neukončil probdělou noc katarzí, pohledem na vítěze, jenž si navléká obrazný vavřínový věnec. Spíše si mohl připomínat jisté ročníky Tour de France. Ty, kdy se nějaký cyklista prohlásil vítězem, ale o tom, zda skutečně vyhrál, se rozhodovalo v dopingových laboratořích. V USA o vítězi voleb rozhodne až dopočítání korespondenčních hlasů. Možná i Nejvyšší soud, jak pohrozil Donald Trump, když se prohlásil vítězem a poukázal na „ukradené volby“.

Pro fanoušky anglosaské demokracie je to špatná zpráva. Dále oslabuje víru v moc nepsaných zákonů, pravidel či zvyků. V to, že vítězové a poražení se uznávají gentlemansky. Leč není to precedens. Byl tu listopad 2000, kdy George Bush jr. těsně porazil Ala Gorea. I tehdy o vítězi rozhodl Nejvyšší soud USA, když zastavil přepočítávání hlasů na Floridě.

Tehdy šlo o tři volební okrsky. Teď může jít o více států. Tehdy to společnost překousla. Teď je atmosféra daleko zjitřenější a ostřejší. Kdyby ten scénář nastal a do hry vstoupil Nejvyšší soud USA, lze spekulovat i takto.

Šlo by o zátěžový test amerických institucí. Bylo by těžší tvrdit, že Donald Trump je despota, kdyby mu mantinely určil Nejvyšší soud. Připomeňme Formanův film Lid versus Larry Flynt, jehož hlavním hrdinou je de facto právě Nejvyšší soud USA. (Lze ovšem namítnout, že Trump by byl žalujícím, nikoliv žalovaným jako Flynt.) Když tento soud uhájil spravedlnost pro pornomagnáta, bylo to poselství pro všechny.

Jenže kdyby na tento scénář došlo a o výsledku voleb by rozhodoval Nejvyšší soud, přijala by americká společnost jeho verdikt? Existuje teď vůbec americká společnost jako celek? I když ještě neznáme úplné výsledky, pohled na mapu hlasování ukazuje, že v hrubých rysech se proti roku 2016 nezměnila. Že nejde o Donalda Trumpa, jeho narcismus a manýry, ale o nekomunikaci a pocit ohrožení dvou různých kmenů téhož národa.

LN, 5.11.2020