Citáty ze Švejka mohou doložit cokoliv. Svobodu slova definuje hostinský Palivec: „Zaplať si pivo, seď v hospodě a žvaň si, co chceš.“ Vztah k Maďarsku sapér Vodička: „Každý Maďar může za to, že je Maďar.“ Někdy to tak opravdu působí. Třeba právě teď.

Maďarský zákon zakazuje ve školách či reklamách dostupných dětem propagovat homosexualitu a změnu pohlaví. Zákony tohoto typu bývají kontroverzní. Kontroverzní je i premiér Viktor Orbán a jeho národně konzervativní strana Fidesz. Ve volbách získává většinu, ale optikou progresivní levice patří do škatulky reakcionářů, bigotů, populistů, ba téměř fašistů.

Proti gustu žádný dišputát. Orbánova politika se nelíbí každému a není z ní nadšený ani autor těchto řádek. Přesto si klade otázku. Stačí fakt, že se elitám EU zákon nelíbí, k tomu, aby se Maďarsku hrozilo vyloučením? Aby nizozemský premiér Rutte řekl, že cílem je dostat tu zemi na kolena? Aby Evropský parlament odhlasoval rezoluci, že Maďarsku mají být zastaveny platby z unijních fondů? Jako bychom slyšeli sapéra Vodičku.

Přitom se podporuje diverzita, rozmanitost. Že by se netýkala rozmanitosti postojů a názorů? Že by byl v EU přípustný jen jediný, pokrokový? Na to se ozve protiargument, že nejde o názor, ale o diskriminaci. Ale pozor, ten zákon se netýká gayů, leseb a spol., týká se výuky na školách a dětí. Těch, kdo dosud nejsou plnoprávní a mají zvláštní ochranu. A jak napsal europoslanec Vondra (Proč jsem hlasoval proti), školství není v kompetenci EU.

Jistě, sexuální výchova do školních osnov patří. Jde ale o to, kdo a jak ji má dětem prezentovat. Aktivisté? Nevládky? Proto chce mít Budapešť školy pod kontrolou.

Tažení proti maďarskému zákonu připomíná intersekcionalitu, teorii vidící útlak v kombinaci všeho. Ten výraz se objevoval už před lety v textech židovských feministek z USA. Bývají progresivní, kritické vůči vládám ve Washingtonu i Jeruzalémě, ale zaráželo je toto. Aby byly považovány za intersekcionální feministky, musely vedle ženských témat podpořit i radikální Palestince (někdo by řekl teroristy), neboť oni patří k ikonám utlačovaných. Tak nad tím leckteré z nich zlomily hůl.

Cosi podobného čiší i z tažení pokroku na poli LGBT+. Kdo chce v tomto milieu uspět, musí ho vzít se vším všudy: od dekriminalizace homosexuality (v ní měl východ Evropy náskok) až po propagandu na školách. Říká-li se tomu „progresivní intersekcionalismus“, nám z východu se vybaví „proletářský internacionalismus“, tóny a slova Internacionály. I autor těchto řádek si to pamatuje ze školy.

LN, 15.7.2021