O čem sní Německo, není-li pohlceno samo sebou

Kdysi jsme tu psali, že fórum v Davosu v jistém smyslu připomíná pohřby sovětských generálních tajemníků z 80. let. Umožňuje setkání politiků, kteří by se dobrovolně nesešli, ale před majestátem smrti – či Světového ekonomického fóra – povolí. Letošní Davos ukázal další nadpolitický rys. Německo je od zářijových voleb pohlceno samo sebou a domlouváním vlády. Ale ve středu Angela Merkelová právě v Davosu ukázala, že je stále kancléřkou, je při síle a má jasné názory na Evropu a její problémy.

Z jejího projevu vyšlo najevo leccos, co čtyři měsíce překrývala „pěna dní“. Třeba že Německo potřebuje „sociálně-tržní ekonomiku 4.0“. Nebo že chce evropskou odpověď na americký protekcionismus i Trumpovu daňovou reformu. A to může být zajímavé, neboť už nejde o prosté odmítání Trumpovy politiky, ale o soutěž s ní. Kancléřka říká, že odpovědí nemůže být vlastní protekcionismus a nacionalismus, ale jen společné řešení problémů. Jistě, je tu háček: klišé „společné“ zakrývá fakt, že klíčem je slovo „problémy“. Jak je pojmenovat a společně stanovit pořadí priorit? Nicméně Merkelová razí německý závazek k multilaterálnímu světu a odmítá „německou cestu“, s níž před 15 lety vyrukoval kancléř Schröder.

Kancléřka se na Evropu dívá v historické perspektivě. Připomíná, že 100 let po konci první světové války („prvotní katastrofy 20. století“) číhají podobné výzvy. Proto žádá společnou obrannou i azylovou politiku EU, bankovní unii či společnou reformu korporátní daně – ale ne společný dluhopis, tady nechává německou cestu otevřenou. Větší rizika ovšem vidí jinde. Může-li být Evropa převálcována, tak proto, že surovinou 21. století jsou data: „Otázka, komu patří data, bude rozhodovat o podílu na moci,“ prohlásila v Davosu.

A proč to všechno řekla? Podle pozorovatelů i proto, aby si francouzský prezident Macron nemyslel, že je-li Německo čtyři měsíce pohlceno samo sebou, podobu EU bude vymýšlet on sám. Vida, i k tomu poslouží Davos.

LN, 26.1.2018