GLOSA: Íránská republika a prezident Oby
Projekty předkládané prvním černým prezidentem USA jsou vstřícné též vůči dosavadním úhlavním nepřátelům. Například Washington zbavují militantního názvosloví pro islámské radikály, od nichž býval kousek k vyhrůžkám Íránu. Právě směrem k této mladé kosmické mocnosti učinil „obamismus“ mediálně patrný malý krůček pro člověka-voliče, ale možná že nakonec velký skok pro lidstvo... Kdyby totiž přetrval stávající vstřícný trend, nastalo by nevídané od agresivní šíitské revoluce roku 1979, která by tudíž dostala pozoruhodný dárek ke svým třicátým narozeninám... Tehdejší svržení diktátora, proamerického šáha, nábožensky vypjatými republikány rozzuřilo religiózní Američany až k trvalým sankcím, podvratným akcím a podpoře „chemického“ Iráku v osmileté válce osmdesátých let. Nebo ke kampaním, jež právem počítaly s tím, že drtivá většina Západu odmítá antisemitismus, a přitom netuší, kdo má v teokratickém státu navrch nad „bushovsky“ jednajícím prezidentem Ahmadínežádem.
Nevíme však, jak dlouho vydrží ruka podaná někdejší Persii, která před rokováním ukazuje svaly odsouzením novosvětské novinářky za údajnou špionáž. Navíc právě v těchto časech dvojnásob platí stará moudrost, že silní nemají přátele, nýbrž zájmy. Takovým dočasným lákadlem může být udržení mezinárodní svornosti do konce hospodářské krize.
