Proč tuto bouři vyvolala až stará oplzlá nahrávka?

Zdánlivě drobné příčiny mívají drtivé následky. Kdo tomu nevěří, ať se podívá do předvolebních USA. Nedělní debata prezidentských kandidátů byla vyhrocenější než jindy. Padala silná slova a Donald Trump použil silné výhrůžky (kdyby prý v zemi rozhodoval on, Hillary Clintonová by byla ve vězení, neboť používáním soukromého e-mailu ve vládě ohrozila národní bezpečnost). Ale ta atmosféra nespadla z nebe. V pátek ji posílila publikace dávné videonahrávky, v níž Trump mluví o ženách tak opovržlivě a oplzle (výrazy jako „kozy“ či „ku...“), až džbánek přetekl. Narůstá seznam veličin Republikánské strany, které se zříkají jeho podpory. A řekne-li sám kandidát na viceprezidenta Mike Pence, že toto nelze obhajovat, člověk nemusí být politolog, aby pochopil, že se tu něco láme a míří mimo obvyklé mantinely.

U nás to téma přes víkend vytěsnily volby. A snad i v zemi, jejíž prezident řekl do rádia „ku... sem, ku... tam“, to dost lidí pokládá jen za chlapácký folklor či rétorický úlet, jaký lze v kampani vytáhnout skoro na každého. Ale to by byl omyl. Chceme-li už srovnávat s něčím českým, nabízí se verš písně Daniela Landy: „Dyť i to největší hovado má svůj strop.“

V případě Trumpa hlavní otázka nezní, proč mu teď láme vaz nahrávka z roku 2005, respektive její pasáž, která se tehdy do vysílání nedostala. Nahrávka sama o sobě by mohla být drobností, jaké se v kampaních účelově vytahují. Drtivý potenciál jí dává něco jiného: to, že ona „banalita“ z roku 2005 přesně zapadá do současného myšlenkového světa, projevů i chování prezidentského kandidáta Trumpa.

Připomíná to Spiegel Online: kdyby ty oplzlosti zaslechl někdo, kdo netuší, jak jsou staré, mohl by se logicky domnívat, že jsou z roku 2016 – tak sednou k Trumpovi, jeho opičení se po handicapovaných či urážení jiných. A titulky amerických novin ve stylu „to, co bylo stále znovu omlouváno, tentokrát není“ by se daly do češtiny volně převést po landovsku jako „Dyť i ten Trump má svůj strop.“

Hlavním problémem není nahrávka z roku 2005. Hlavním problémem je fakt, že Trump se už před ní dostal tak vysoko, ač se chováním, uvažováním i argumentací vymyká z mantinelů těch, kteří se jindy ucházejí o nejmocnější úřad na Zemi. To musely špičky republikánů skutečně čekat, až z nahrávky zazní slovo „ku...“? To se od Trumpa nemohly distancovat dříve a z racionálnějších důvodů?

LN, 11.10.2016