Trump učinil z Číny hlavní téma volební kampaně

Bude Čína platit za škody, jež přivodila světu? Za to, že mlžila a lhala v počátku pandemie nemoci covid-19? Za to, že hospodářské ztráty (nepočítáme-li ztráty na životech) se odhadují v řádu bilionů dolarů? Na první pohled ta myšlenka zní jako přepjatá fantazie. Přesto vychází z úst zodpovědných politiků.

Australská ministryně zahraničí říká, že Čína by se měla účastnit mezinárodního vyšetřování, ale to že by neměla vést Světová zdravotnická organizace. Tím se blíží postoji USA. Ty chtějí vyšetřovat samy, s pomocí svých tajných služeb, aby získaly odpovědi na otázky: Nepochází nákaza z laboratoře u Wu-chanu? Nerozpoutala pandemii tamní nehoda? Nepokouší se Peking vše zaretušovat? Své postoje k Číně, až dosud benevolentnější, mění i státy jako Francie a Německo. Jenže…

Jde-li o náhradu škod, na tu by nikdo nevsadil. Připomeňme pár případů. Ač jsou více či méně odlišné, v praxi nemají šanci. Patří sem požadavky na válečné reparace vůči Německu, jež zaznívaly z Řecka i Polska. Či myšlenka odškodnit za kolonialismus a otroctví. Zazněla v Durbanu na konferenci OSN a ministr zahraničí USA, Afroameričan Colin Powell, tehdy řekl: To bych měl reparace dostávat, nebo platit? Někdo by připomněl, že před 500 lety Španělé zavlekli do Nového světa neštovice, což byl hlavní hubitel původních Američanů. Neměli by za to zaplatit?

Kdepak, těžko si představit sílu, jež by vedla Peking k přiznání, ba odškodnění. Ale ta rétorika nemá jen symbolický význam. Jistě, Donaldu Trumpovi lze vyčítat, že ještě v lednu riziko sám bagatelizoval podobně jako Číňané. Ale je-li v něčem fakt silný, tak ve schopnosti vést kampaň. Nelze nevidět, jak se v jeho slovech i činech stává Čína pachatelem všeho zla. Tím se Trump nevymyká svým odpůrcům, ale až on našel v Číně téma americké volební kampaně 2020. V tomto smyslu je Čína opravdu hybatelem světa – aktérem i objektem největší konfrontace od konce studené války.

LN, 22.4.2020