K blokádě v Marsa Alamu

Vždycky jsem z toho měl v Egyptě podvědomé obavy. Když už se z letiště dostane člověk do hotelu či opačným směrem, je v relativním bezpečí. Ale co doprava po nechráněné cestě? Nakolik jsme po pádu Mubaraka ohroženi?

Je to Achilova pata turistiky v zemi pod pyramidami. Na silnicích jsou sice check-pointy a vojenská stanoviště s retardéry, které nelze bez následků přeletět jako na křídlech kormorána, ale dlouhé kilometry je pouze poušť a daleko široko ani živáčka. Když se na komunikaci objeví jakákoli překážka, ať převrácený kamion nebo protestující beduíni, obvykle není kudy je objet. Rázem jsme v pasti. Žízeň ve čtyřicetistupňovém horku patří pouze k jednomu z mnoha problémů, jež nás v této pasti čekají.

Známe řadu příběhů, v nichž se v roli nedobrovolných hrdinů ocitli turisté přechodně odvlečení beduíni do jejich táborů. Tyty zprávy přicházely v posledních měsících výlučně ze Sinaje.

Zdálo se, že v Hurghadě a Marsa Alamu, včetně cest z tamních letišť do destinací, je bezpečno. Jet na Sinaj představuje jisté riziko; proto mnozí viděli šanci na bezproblémovou dovolenou (z hlediska bezpečnosti) na africkém břehu Rudého moře.

Po informacích o blokádě v oblasti jižního centra Marsa Alam (jež se jevilo být jako nejbezpečnější) je zřejmě, že všechno je jinak.

Byla jen otázka času, kdy místní nespokojenci zjistí, jaké komplikace (v kontextu s turistikou vždy s přesahem do zahraničí) mohou prostou blokádou způsobit. A získat zaručený mediální ohlas.

Dnes můžeme říci: A je to tady. Máme tu očekávatelný, nicméně nový průvodní jev dovolené v Egyptě.

Prostě s potížemi tohoto druhu musíme kalkulovat. Už nejen v Tabě či Šarmu na Sinaji, ale rovněž v oblastech ležících na jihozápad.

Nepříjemné, ale reálné. Do diskusí zda Egypt ano či ne přibyl další závažný argument.