Jednou z naivních představ, které Bidenova administrativa šíří, je, že je třeba jasně odlišit Hamás od „obyčejných lidí“ v Gaze, kteří, jak se nám snaží namluvit, odsuzují zvěrstva teroristů a chtějí pouze, aby jim byl ponechán klid na pokojný život.

Je to uklidňující myšlenka, ale není pravdivá. V nedávných průzkumech veřejného mínění provedených po 7. říjnu 76 % obyvatel Gazy uvedlo, že podporuje Hamás, a to s plným vědomím toho, co Hamás v ten den spáchal, když uřezával hlavy nemluvňatům, upaloval děti, znásilňoval, mučil a vraždil mladé dívky, vydloubával oči, uřezával prsa a genitálie izraelským ženám před i po smrti, vraždil děti před očima jejich rodičů a rodiče před očima jejich dětí.

Tři čtvrtiny těch, o kterých nám média neustále tvrdí, že jsou „nevinní civilisté“, tato zvěrstva schvalují. Lze je nazvat „nevinnými“? Bohužel není rozdíl mezi tehdejšími nacisty a mnohými palestinskými Araby. Všichni jsme slyšeli o „spravedlivých mezi národy“ za holocaustu, lidmi kteří s nasazením života pomáhali pronásledovaným Židům za druhé světové války, kdy se nacisté rozhodli vyhladit celý židovský národ, ovšem smutnou pravdou je, že se osudový den 7.října 2023 nenašel žádný tzv. Palestinec v Gaze, který by zachránil jediného Žida.

Ve skutečnosti to nebyli jen operativci Hamásu, kdo se toho dne dopouštěl zvěrstev, ale také obyčejní lidé z Gazy, kteří doprovázeli útočníky Hamásu a připojili se k orgiím zabíjení, krádeží a také ke znásilňování izraelských dívek, přičemž některé z nich odváželi zpět do Gazy – nezapomeňme, že to nebyli pouze teroristé z Hamásu, ale obyčejní Gazané, kteří se k této „zábavě“ v podobě týrání a znásilňování izraelských žen a dívek, připojili. Mnozí tzv. Palestinci udělali přesně to, k čemu je nabádá palestinský vzdělávací systém, tj. k násilí, vraždám, teroru.

Daniel Lifshitz, vnuk propuštěné 85leté rukojmí Yocheved Lifshitzové, řekl, že jeho babičku „poplivaly stovky Gazanů na zadním sedadle motorky“.

Pohrdání a krutost, kterou projevily „stovky Gazanů“, kteří plivali na 85letou izraelskou babičku, kterou do Gazy odvezl agent Hamásu na motorce, je dalším důkazem, že bychom takové lidi neměli nazývat „nevinnými civilisty“.

Propuštění izraelští rukojmí vypověděli, že trpěli hladem, byla jim odpírána zdravotní péče, byli biti elektrickými dráty, malým dětem teroristé pálili nohy výfukovými plyny u motorek. Jedna propuštěná Izraelka řekla, že v Gaze bylo spousty hebrejsky mluvicích lidí, kteří se s nimi bavili.

Kdo byli tito hebrejsky mluvící Arabové? Nepochybně patřili mezi 20 000 Gazanů, kteří dostali povolení pracovat v Izraeli. Někteří z nich, jak je nyní známo, poskytovali Hamásu informace o rozmístění a počtu obyvatel kibuců, o přítomnosti či nepřítomnosti bezpečnostních složek a v některých případech dokonce o počtu a věku rodinných příslušníků.

Nezapomeňme ani na davy Gazanů, kteří 7. října křičeli krvelačné výhrůžky a házeli kameny na rukojmí, když je přiváželi do Gazy a oslavovali „úspěšný“ krvavý masakr.

Jak nazveme ty stovky Gazanů, kteří plivali na izraelskou babičku, když ji na motorce přiváželi do Gazy?

A co ti Gazané, kteří házeli kameny na rukojmí, která byla odvážena z Gazy, aby byla vyměněna za palestinské vězně?

Lze někoho z těchto lidí považovat za „nevinné“ civilisty? Kdyby měli příležitost, vrhli by se na tyto Židy a dokončili by práci, kterou se agenti Hamásu rozhodli nedokončit, aby mohli tyto Židy použít jako vyjednávací žetony při výměně za arabské vězně.

V Gaze zajisté žijí i někteří „nevinní civilisté“. Ale není jich zdaleka tolik, jak nám podsouvají média, která předpokládají, že každý, kdo není členem Hamásu, se automaticky stává „nevinným civilistou“.

Ti, kdo obdivují a podporují Hamás, s radostí glorifikují zločiny, kterých se dopouští, a navíc vyjadřují vražednou nenávist vůči izraelským rukojmím, kteří byli nejprve přivezeni do Gazy a poté při výměně rukojmí vyvedeni, by měli být považováni za dobrovolné spolupracovníky teroristické skupiny a mělo by se s nimi tak zacházet.