Nicolas Sarkozy chce zpátky do čela země. Nynější bezpečnostní situace mu i nahrává. Nejprve ale musí obstát v pravicových primárkách.

Když Nicolas Sarkozy před čtyřmi lety neobhájil prezidentský post, takřka okamžitě se zřekl politického života, aby se mohl „naplno věnovat právu“. Věřil mu to tehdy ale jen málokdo. Byť na jeho úspěšný návrat se také mnoho nesázelo.

Sarkozy, kterému se v úřadu přezdívalo „hyperprezident“ a jméno jeho premiéra znali víceméně jen znalci francouzských reálií, protože vedle aktivního lídra takřka neměl šanci se vyjádřit (mimochodem byl to François Fillon), byl zkrátka až příliš provázaný s politikou. Vždyť se jí věnoval od raného mládí a na první vysoký post dosáhl, když mu nebylo ani třicet let. V roce 1983 – ve svých 28 letech – se potomek maďarského imigranta a Židovky řecko-francouzského původu stal starostou bohaté pařížské čtvrti Neuilly-sur-Seine.

O pět let později dosáhl na poslanecký mandát a v roce 1993 už začal řídit resort financí ve vládě Edouarda Balladura. Opět jako jeden z nejmladších ministrů ve francouzské historii. Prostě politik profesionál, byť v roce 2012 odcházel z Elysejského paláce potupně – s nálepkou historicky nejméně oblíbeného prezidenta Francie a navíc už po prvním volebním období. Na druhé straně, jeho následník François Hollande ho v prvním bodě záhy dohnal a rychle předehnal. A je dosti pravděpodobné, že ani on nevydrží dva mandáty za sebou. Hollande navíc možná ani nebude mít šanci se o prezidentské křeslo utkat. Poprvé v historii francouzské socialistické strany ho partaj nechce „nasadit“ do boje rovnou, ale musí obstát v lednových primárkách. Zda Hollande stranickou výzvu přijme, bude jasné až v prosinci.

V té době už ale Francouzi budou vědět, kdo se v dubnu utká o prezidentský palác ze strany pravice. I konzervativci se rozhodli pro primární volby. Uskuteční se koncem listopadu a seznam nominantů čítá více než tucet jmen. A tento týden k nim přibylo i to Sarkozyho. Jednašedesátiletý politik v pondělí odstartoval oficiální kampaň, když představil svou knihu Vše pro Francii. A přestože je v průzkumech před primárkami až na čtvrtém místě po někdejším premiérovi Alainu Juppém, již zmíněném Françoisi Fillonovi a zatím posledním ohlášeném kandidátovi Emmanuelu Macronovi, může v preferencích povyskočit.

Sarkozymu totiž tradičně nahrává krizová bezpečnostní situace v zemi. A pomáhá mu i tvrdá rétorika vůči imigrantům. Z postu starosty ho vyšvihla k poslaneckému mandátu a největší popularitu zažil v době, kdy působil jako ministr vnitra a prosadil zpřísněnou novelu imigračního zákona.

V tom hodlá pokračovat, jak ukazuje jeho kniha a především zjitřelá atmosféra ve Francii po četných teroristických útocích v minulých měsících. Kromě ekonomických návrhů (nižší daně, delší pracovní týden, pozdější odchod do důchodu), jež mu vždy spíše ubíraly hlasy, se zaměřil na zpřísnění imigračních zákonů a volání po zachování francouzské národní identity. Navrhuje kupříkladu, aby ve všech školách a na veřejných místech byly zakázány muslimské šátky. Mimochodem minulý týden také komentoval soud ohledně povolení burkin v zemi. Dále navrhuje, aby děti cizinců nezískávaly automaticky francouzskou národnost, a odmítá návrh, aby ve školních jídelnách byl na výběr vždy i pokrm bez vepřového masa.

Některé z jeho návrhů jako by vypadly z programu zatím jediné jasné kandidátky jarních voleb – šéfky Národní fronty Marine Le Penové, k níž se v poslední době přikláněli mnozí nerozhodní konzervativci. Sarkozy tak podle některých může přinejmenším zdramatizovat prezidentské klání.

LN, 2.9.2016