Brzy uplyne rok od vyhlášení totální diktatury národního státu ve Francii, jejíž hard verze trvala takřka deset týdnů a jejíž „lehčí“ verze přetrvává až dodnes. Pro zajímavost zopakuji, že se občané ocitli v domácím vězení a celá země se uzavřela, ekonomika se kromě obchodů s jídlem zastavila, fungovaly jen základní služby jako zdravotnictví, policie a armáda. Trvalé bydliště bylo možné opustit jen jednou denně na hodinu v okruhu jednoho kilometru, a to s řádně vyplněným papírem, jenž obsahoval jméno, příjmení, datum narození, adresu bydliště, jeden z povolených důvodů opuštění bydliště, datum a podpis. Bylo to skutečně drsné a velmi špatně jsem to snášel.

Pomohlo to něčemu? Těžko říct. Možná díky tomu nebyl zahlcen zdravotnický systém, ten by ale možná nebyl zahlcen ani bez podobně tvrdého opatření. S nevolí musím konstatovat, že po roce jsme zhruba ve stejném stavu a virus si patrně dělá, co chce, navzdory všem vládním snahám o jeho oslabení. Má z toho našeho marného a chaotického třeštění neskutečnou srandu, mutuje do nových a nových tvarů a má před námi neustále náskok, ať se již vlády a nejrůznější odborníci snaží, jak jen mohou. Poslední zásek se mu podařil, když se v USA zkřížily dvě varianty koronaviru v nový hybrid, na který patrně nebude působit dosavadní očkování. Absurdní drama spěje ke svému vrcholu.

Roční bilance je vskutku neslavná. Dovolená je zrušená a opět zrušená, zákaz vycházení platí od šesti večer do šesti ráno, pracuji, vykonávám základní fyzické potřeby, prostě jen přežívám, tím to zhruba končí. Jedinou intelektuální útěchou v tom marasmu jsou pro mě knihy a muzika, ke které jsem se po více než dvaceti letech vrátil. Docela mne to pohltilo a začal jsem si v kuchyni zařizovat takové malé home studio, prostě se snažím nějak trávit volný čas, aby mně z toho definitivně nebouchlo v bedně. K ničemu to nevede, je to jen taková jiná forma mandaly z písku, ale dělá mně to dobře a pomáhá mně to psychicky zvládnout celou tu diktaturu. Zjistil jsem, že se technika za těch skoro třicet let, co jsem s tím sekl, zase o kus posunula kupředu. Nahrát celkem slušné demo v kuchyni jde dnes mnohem jednodušeji a levněji. S opravdovým nahrávacím studiem se to samozřejmě nedá srovnávat, to je úplně jiná liga, ale díky počítači, pár programům a několika nepříliš drahým doplňkům jde nahrát kvalitativně docela akceptovatelná věc, jež se dá v pohodě poslouchat v telefonu i na počítači.

Zrovna jsem udělal první nášleh takového jednoho starého dark folk blues, které vlastně hraji v nějakých podobách už asi od svých osmnácti let. Budu na tom ještě pracovat, přidám nástroje, vokály, lépe to proaranžuji a podobně. Zrovna tato věc je nahraná jen programem Audacity, který je zadarmo. Teď jsem si zrovna pořídil něco lepšího, Samplitude Music Studio od firmy Magix, vyčlenil jsem v kuchyni jeden počítač jenom na muziku a home studio, no a možnosti se rozšiřují. Co se týče kvality nahrávky, není to žádný zázrak, ale ani žádná hrůza, řekl bych. No, však se podívejte, jsem si k tomu nasadil roušku, abych vás nenakazil, nebo co.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem