Na Floridu většinou jezdí lidi za teplem. Ovšem když přijedete v létě, tak vás moře neochladí, bazén jakbysmet a stejně tak sprcha v domě. Horko vás obejme svou náručí a vám nezbude než se uchýlit do klimatizovaných prostor. Tak vyhledáváte, co byste si kde prohlédli pod střechou. A přitom vás nenapadne nic jiného než se projet po kanálech Fort Lauderdale a navštívit muzeum Packard. Sotva vstoupíte do zmíněného muzea, zůstanete na prahu stát. Zastaví vás úžas. Tolik krásných naleštěných vozů z minulého století. U některých si přečtete jména prezidentů, významných lidí, kteří je vlastnili nebo se v nich jen svezli. V katalogu u každého veterána si můžete prohlédnout, v jakém stavu auto bylo, když ho našli vyřazené, jakou museli vynaložit dovednost a znalost, aby ho přivedli k dávné slávě a lesku. Procházíte kolem těch krasavců kolem dokola a nemůžete se nevracet a sem tam neprohodit slovo obdivu s některou spřízněnou duší.

Po prohlídce skočíte do klimatizovaného auta, projíždíte se ulicemi, které jsou protkány kanály, někdy čekáte u otevřených zvedacích mostů a nevíte, kam dřív s očima. Jste obklopeni městem v zeleni, shluky výstavných domů, vilkami v řadách jak z prospektů, nikde žádná přerostlá suchá tráva ani kopřivy, jen sestříhané trávníky hýřící květinami a nad hlavou vysoká blankytná obloha. Přejíždíte zvedací mosty, také kopírujete moře s řadami palem. Na čtyřproudých silnicích v proudu aut se cítíte bezpečně a zdá se vám, že auta se pomalu ohleduplně sunou tou nádherou k svému cíli. Nehrozí žádné předjíždění. Nejezdi tak rychle, řekla jsem vnukovi. Ale babi, vždyť jedu jen šedesát. Jo, šedesát, ale mil.

Neodoláte, abyste nepřijeli do restaurace, v níž staví lodě-taxíky. Objednáte si dobré jídlo a poté nastoupíte na loď a necháte se vozit celý den po kanálech. Ocitnete se v Benátkách – v Benátkách Ameriky. Nevidíte gondoly, ale krásné bílé jachty a lodě všech velikostí. Houpou se na vodě majestátně jak labutě. Před vámi defilují domy milionářů, jeden vedle druhého. Sestříhané trávníky, lavičky ve stínu palem, nebe na zemi. Z vodního taxíku můžete na kterékoliv zastávce vystoupit a zase se vrátit. Vystoupíte většinou v Down Townu. Po prohlídce galerií se vrátíte zpět na loď. Ve vyhrazených místech kanálů kotví desítky malých motorových lodí, jejich majitelé si užívají slunka, koupají se a pojídají své hamburgery. Šťastné ptactvo, pomyslíte si při pohledu na to pestré hejno uprostřed modré hladiny. A když kolem vás přefrčí elegantní štíhlá jachta s mladíkem stojícím na přídi, s ležérně pohozenou krasotinkou na zádi, jen zvednete ruku na pozdrav. Ani nemáte pomyšlení si v té nádheře povzdychnout. Nemáte pomyšlení na nic, jen si vychutnáváte danou chvíli.

Fort Lauderdale vám také nabídne Butterfly World. Vstoupíte do světa motýlů a motýlků a usednete tu a tam na lavičku, abyste si mohli to třepotání křídel a pestrost barev vychutnat. Na každé lavičce si můžete přečíst, kdo ji komu věnoval. Donutí vás to si ujasnit, kolik je ve světě lásky. A milión motýlků ze čtyř kontinentů létá všude kolem vás. Dávají vám pocit radosti, lehkosti a snadného štěstí. Někteří z nich žijí tři dny, jiné tři měsíce. Průměr jejich života je tak deset dní.

A když sjedete na jih a procházíte v Miami Beach po Ocean Dr., jdete jednou nekonečnou restaurací mezi stolečky hostů popíjejících barevné drinky. Obklopuje vás jejich smích a příjemný chládek pod obřími slunečníky. I bývalý Versaceho dům je změněn na restauraci, snad aby zapadal do koloritu ulice. Když zamíříte na protější na pláž, můžete se ponořit do teplého moře.

Dál na jih do Everglades tentokrát nepojedeme, neboť nás varovali před barmským pythonem. Jedná se o krajtu tajně dovezenou z jihovýchodní Asie, stojící zde na vrcholu potravinového řetězce a tím tento invazní druh narušuje rovnováhu života v národním parku. Dělá tak Američanům velké problémy a mohl by je dělat i nám.

Nakonec vás zláká na severu Loxahatchee River. Když jste mladí a odvážní, půjčíte si kajak nebo kanoi a divoká řeka vás veze osm mil pralesem po proudu mezi aligátory. Máte-li štěstí, že vás nestáhnou pod vodu, nepřipraví vás o ruku, nohu nebo nedej bože o hlavu, tak zaberete ze všech sil a pádlujete proti proudu jednou tolik mil nazpět. Alespoň tak vám to připadá. Sotva se chopíte vesla, vydáte se tunelem listoví, větví, kořenů, želv i aligátořích hřbetů a voda vás žene džunglí a bažinami do neznámé tlamy plné zubů, v níž na vás může čekat jakékoliv překvapení. Adrenalin dokáže své a vámi prolíná celou cestu jen jeden jediný pocit: Je to nádhera!