Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996FEJETON: Světová exhibice
Titulek jsem volil naprosto falešný. Exhibicí nepochybně byla ta první londýnská výstava, ve které Británie chtěla předvést, že je vedoucí světovou průmyslovou velmocí. Což nepochybně byla, v té době byla líhní na vynálezy. Bohužel vynalezla i odbory v moderním slova smyslu, a ty se postaraly o to, že není ani první, ani průmyslová, ani velmoc. Tahle výstava založila tradici „velké stavby“ - stál tu Křišťálový palác, obrovská budova z litiny a skla. Když byl postaven, ještě před zahájením výstavy se ukázalo, že ho okupovala hejna ptáků. Jak se jich zbavit? Brokovnice by palác zbavily jeho křišťálovosti. Zavolali královnu Viktorii a ta, jak se sluší na dobu národní krize, se obrátila na vévodu Wellingtona.
„Nasaďte sokolníky,“ kázal vítěz od Waterloo a čest impéria byla zachráněna před ptačím pokálením. Další takovou velkolepou stavbou byla Eiffelova věž, dominující světové výstavě v Paříži roku 1889. Vyvolala horší reakce než Kaplického blob. Psaly se petice a odsuzující dopisy, jenom Guy de Maupassant žádné dopisy nepsal, dokonce chodil do věžní restaurace na oběd. „Je to jediné místo v Paříži,“ vysvětloval, „kde ten hnus neuvidím.“
V poválečné době se do povědomí trvale zapsalo Expo 1958. To byla doslova exhibice režimu. Ten tenkrát pustil ze řetězu přední české a slovenské umělce a dal jim obě složky uměleckého štěstí - volnost a peníze. Úspěchy z Expa 1958 patří k té trošce mezinárodních výkonů, za něž se nemusíme hanbit. Nikdo nikoho neurazil, nikdo nesundával žádné plastiky, pokud kdo co ukradl, pomlčelo se o tom. No a hlavní pavilon vyhořel až mnoho let poté, na začátku devadesátých let. Bylo to tenkrát první okno do světa a komunisté dovolovali psát o něčem západním jinak než s nenávistí. Do domácností vtrhly pastelové barvy a laminát. Pro milovníky starožitností nastaly zlaté časy, protože kdekdo toužil po nábytku „v bruselském stylu“. Poslední čistý bruselský interiér, který pamatuju, bylo bistro Sputnik v pasáži Černá růže. Trpce jsem litoval, že ho památkáři včas nevyhlásili za kulturní památku. No a jako jsou ještěrky pozůstatek druhohorních tyranosaurů, i my máme takovou degenerovanou památku na tu slavnou výstavu. Jsou to mříže ve stylu „brusel“, posvařované z halabala nařezaných armovacích drátů.
A co ta světová výstava otevřená v Šanghaji minulou sobotu? Bezesporu exhibice, též první a světové a průmyslové a mocnosti. Jenže ta je daleko, nás se netýká a týkat nebude, a tak můžeme v klidu sedět a pošklebovat se.
LN, 3.5.2010