Byla to mediální lahůdka uprostřed předčasného léta: Albert Einstein je rasista! Jak k tomu přišel tento humanista, který uprchl před nacisty a v celém poválečném období až do své smrti byl příkladem vlídné moudrosti? V nakladatelství Princeton University Press vyšly Einsteinovy cestovní deníky. O vydání se postaral Ze´ev Rosenkranz a ten se postaral zároveň i o difamaci velkého myslitele. Jde o texty z let 1922 a 1923, kdy Einstein navštívil Čínu, Japonsko a Ceylon. Jen si představme, jak asi vypadala Čína takřka před sto lety. Jako vichřice proletěly mediálním světem citace postřehů, jako je tento:

„I ti, kteří jsou odsouzeni k zvířecké dřině, nikdy nedají najevo jakékoliv utrpení. Je to neuvěřitelně stádní národ... často připomínají spíše roboty než lidi.“

Ale ono to tak jistě bylo, a Einstein si zaznamenal prostě to, co viděl. Že děti vypadají tupě a bez života? Asi byly tupé a bez života. Největší pohoršení vyvolala poznámka, že by byla škoda, kdyby Číňané měli nahradit všechny ostatní rasy. Taky si myslím, že by asi nebylo dobré, kdyby na světě byli jenom Číňané. Přiznáním si koleduji o morální facku. Tím spíš, že si nemyslím nic zlého o Einsteinově postřehu, že Číňané (v roce 1922) při jídle nesedí na lavici, ale dřepí jako Evropané, když si musí ulevit v lese.

Ona jedna malá difamace takovému velikánu neublíží. Je to jenom ilustrace ducha doby. Rasismus, sexismus, homofobie a do toho ještě nacionalismus, to jsou smrtelné hříchy soudobého ideologického fanatismu. Jeho vliv roste. Vzpomínám stále častěji, jak jsem se jako mladík ptával pamětníků, jak mohli připustit komunistickou diktaturu. Jak se to mohlo stát, ptával jsem se. Odpovědi byly vždycky nejasné. Ono se to prostě nějak stane, že převládne nějaká idea, nějaký styl myšlení, pozvolna sílí a když se dějiny udějí, ideje se přehoupnou do mocenské struktury a nastane sekec mazec.

Teď jsem starý muž a s úžasem a děsem sleduju, jak se doposud svobodný a pestrobarevný svět propadá do bažiny nesvobody. Nechápu, odkud se to valí a proč to je. Komunismus měl podhoubí sociální a fašismus a nacismus byly extrémní formy nacionalismu, ano, v Německu umocněného skutečným, tedy autentickým rasismem. To byl ten rasismus, před kterým emigroval Albert Einstein. Pořád se utěšuju, že jde jen o tlachy, že pořád ještě mohu napsat do Lidových novin, že Einsteina na základě cestovních postřehů z roku 1922 může pokládat za rasistu jenom idiot. Ale už si dovedu představit, že vznikne nějaký „hate free“ dohled, jak už je na Facebooku, a ten bude posuzovat, jak to vlastně s tím mým vztahem k rasám je, když se nepozastavuju nad postřehem, že čínské děti se v roce 1922 chovaly tupě.

Ostatně si myslím, že v očích pana Einsteina bych byl pěkný tupec také, jakkoli prokazatelně nejsem Číňan.

LN, 25.6.2018