Rusko za Putina zvýšilo rozpočet pro armádu třicetkrát. Čína loni oznámila navýšení rozpočtu na armádu o 12 procent. Evropa naopak od roku 2012 začala výrazně šetřit. 18 z 31 členských států EU zaznamenalo pokles výdajů na zbrojení o více než deset procent.

Po přečtení těchto řádek jsem si vzpomněl na historku o Walteru Lippmannovi, novináři, spisovateli a poradci amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Zažil ji údajně předák amerických komunistů Wiliam Z. Forster, který jednou přistihl Lippmanna, jak ve svém velkém washingtonském domě za bouřky ve smokingu držel pánvičku pod promočeným stropem a s její pomocí zkoušel zarazit tekoucí vodu. Forster tím dokládal nemohoucnost intelektuálů, když se ocitnou v krizové situaci.

Nechováme se podobně? Jak se má Evropa chovat k Putinovi, který chce nejspíš vládnout, jak je v Rusku zvykem, do smrti a budovat velké a silné Novorusko?

Světlana Alexijevičová vidí problém v tom, že lidé na Západě chtějí žít jednoduše, bez velkých idejí. A dodává: Takhle to ale v ruském životě nikdy nebylo, jak dokládá i ruská literatura.

A tak tomu skutečně je, stačí si zalistovat v ruských knihách: Tolstoj se nikdy nezbavil imperialistického přesvědčení, že Rusové jsou nadřazená rasa, hlavně dělníci a rolníci, disponující výjimečnými morálními vlastnostmi, a že jejich roli na jevišti světa jim přiřkl sám Bůh... Chtěl vytvořit z duchovní říše Kristovy jeho království na zemi a navázat tak na Mojžíše, Buddhu, Sókrata atd.

Tento mesianismus je slyšet i z úst Putina a to je zřejmě to, co Rusové rádi slyší, protože jsou v podstatě hlavně vojáci. „Buď jsme válčili, nebo se válčit chystali. Nikdy jsme nežili jinak,“ říkají.

I v míru se tam vždy žilo jinak, připomíná Alexijevičová: Buben hřměl, prapory vlály, srdci se chtělo vyskočit z hrudi ven. Lidé nedbali svého otroctví, dokonce je milovali. V konfliktu s nepřítelem, jak známe z filmů, si trhali košili a křičeli hurónsky: Streljaj! Proto se říkalo: Jen sovětský člověk může pochopit sovětského člověka. Dnes bychom mohli říci totéž: Proto jen ruský člověk může pochopit ruského člověka. A proto i ten, kdo si protiprávně odseděl sedmnáct let ve stalinských lágrech na Sibiři, mohl po propuštění hrdě říci: „Účastnil jsem se velké prohrané bitvy za skutečnou obrodu života.“

A protože se většina Rusů dodnes dívá na pravdu a na svobodu jako na nepřítele, mohl by tuhle větu jednou pronést i ten, kdo přežije další vážnou prohru o obrodu Evropy podle ruského vzoru.

To by se mohlo ale stát jen tehdy, pokud si budeme myslet, že Putina zastavíme pánvičkou, jako se Walter Lippmann pokoušel zastavit prosakující vodu. Lippmann měl štěstí, že šlo jen o bouřku, která má vždy pouze krátké trvání, my ho ale mít nemusíme.