“Vojene, honem! Běž se sem podívat!”

S tím běháním to se mnou už příliš žhavé není. Nicméně jsem se zvedl od počítače a došoural se ven před dům v očekávání toho, že uvidím něco, co tu nevídáme příliš často. Něco jako pár boxujících klokanů (to prý někdy dělají když se perou o samici), nebo jeleny dělající totéž se svými parohy? Ptakopyska? Ti tu, aspoň podle environmentalistů, nějací také mají v potoce být, až na to, že tyto plaché noční tvory nikdo zatím neviděl. Nic takového. Vypadalo to, že na protější stráň, která patří k našemu pozemku, napadl sníh. Což o to? Den to byl na naše poměry chladný, neřkuli sychravý, krajně nevlídný, přes 20 stupňů dokonce snad ta teplota ani nevylezla, od rána chvílemi drobný studený déšť, zkrátka podnebí, do jakého by ani ten největší sadista Gretu Thunberg nevyhnal. Leč sníh? To se tady přece jen neděje!

Při bližším ohledání se ukázalo, že to sníh není, že je to hejno toho, čemu se zde říká white sulfur-crested cockatoos. Neboli, česky, bílých papoušků kakadu se šešulkami barvy síry. Někde jsem také četl, že se jim říká “žlutočelatý” (není ta čeština krásný jazyk?). Napočítal jsem jich přes sto, a ta jejich bílá barva bila do očí. I když už se začínalo stmívat. Honem jsme pořídili několik snímků, dokud bylo aspoň trochu vidět.

Papoušci tu nejsou nikterak vzácní. Bílých tu poletuje habaděj, občas i párek černých nebo červeno-zelených. Všichni milují naši zahradu. Zejména v tuto dobu, kdy dozrávají naše mandarinky, moruše a podobné věci. Žena už si onehdy myslela, že na ně vyzrála, když přehodila přes stromky takovou plachtu z bílé gázy, jenže potom spatřila oknem papouška, jak si vlezl na stromek spodem a už si tam hodoval na citrusových plodech. Takovéto invaze většinou provádějí jednotlivě, případně v párech, tu a tam jich přiletí najednou i několik. Ale víc než sto?

Zajímaly by mě dvě věci. Za prvé, jak se mezi sebou ti opeřenci domlouvají? Altruisticky dát širokému okolí najevo, že je tu něco obzvlášť dobrého k snědku. Jistě, oni dovedou křičet, a to velmi hlasitě a nepříjemně, nezdá se mi ale, že by se tím křikem svolávali. V tomto případě přilétali jiní a jiní, ještě dlouho po tom, kdy ti první objevili to, co objevili. Ti, co přiletěli později, sem museli letět z hodně velké vzdálenosti, takže stěží by byli mohli slyšet nějaký pokřik. Že by se nějak domlouvali telepaticky?

Za druhé bych také rád věděl, co tam na té zemi měli. Muselo toho být dost, aby to zaměstnalo víc než stovku ptáků, a to na poměrně malém prostoru. Nemyslím si, že by to mohla být nějaká semínka, protože tráva byla posečena poměrně nedávno a neměla by čas se vysemenit. I když jsou kolem nějaké stromy, nad tím místem se přímo nenacházejí, aby něco shazovaly, a větší vítr nebyl, aby mohl nějaká semena, či co, přivát. Takže, co tam ti ptáci měli, co jim zřejmě náramně chutnalo, nejspíš muselo být přímo v té půdě. Ta nijak zvlášť úrodná není, spíš naopak, je v těch místech tvrdá a většinou dost suchá. Kdesi jsem četl, že tito papoušci občas jedí i nějaký hmyz nebo červy. Takže striktní vegani to nejsou, jak jsem se kdysi domníval. Že by ten déšť vyhnal ze země nějaké červíky?

Mohl bych sice hledat na internetu a nějakého vysvětlení se třeba i dopátrat. Raději ale ne. Tento politicky korektní svět začíná být pro mne až příliš předvídatelný. Takže jedna taková nerozluštěná záhada mi přijde docela vhod.

Autorovy stránky:
http://www.vkoreis.com/
http://www.vojen.com/