Tak to sdělil hlavní vyhlašovatel závazků a úkolů Evropské unie, pan – soudruh - předseda José Manuel Durao Barrosso když hlásil do kamer „nadšenému evropskému lidu“, že toto zasedání Evropské rady na začátku prosince 2008 uspělo. A tudíž a že jsme vyhráli. Páč jsme se dohodli a shodli na všem a rychle a bezvadně, takže už nás čekají jen světlé zítřky.

Jakmile někdo vyhlašuje, jak to bezvadně dopadlo, když už předem bylo jasné, že je zaděláno na malér (viz např. Barroso: Summit by se měl zaměřit i na klimatické změny nejen na finanční krizi), je třeba číst mezi řádky.

Takže se mrkněme jen tak zlehka očkem, jak a o co vlastně šlo.

Tak v prvé řadě šlo Frantíkům a mnoha dalším, hlavně eurokratům z Bruseli, aby Češi jako podezřelí východňáři, opření o Polsko a další podobné nezpůsoby z Východu, co budou v Unii členama „za čtrnáct dní týden“, žádné skutečné předsednictví nedostali. A protože ti podezřelí Češi ne a ne uhnout, opřeni jak již řečeno o Poláky a v tomto případě i o Merklovic Němce, nakonec „milovaného evropského vůdce„ Sarkyho od křesla vystrčili. Sarky se drží, jak může, prstíčky má stále ve dveřích, ale už to není ono. Na tom krásném eurotrůnu sedět nebude. Ani výhrůžky, že když Češi nepodepíší Lisabonskou smouvu, tak nesmí a vlastně ani nemůžou být předsedajícím státem Unie, nevyšly. Sarkozy si zcela jistě i do budoucna z této prohry vezme poučení z a těm Čechům to „ pěkně osladí“, ale už se stalo.

Kyselé řečičky, jako když vykládal, jak Topolánkovi věří a že ten jistě zajistí podepsání Lisabonské smlouvy, je jen ble blekotání starého plukovníka nad úspěchy mladého poručíka, který ho štve, ale nedá se mu v postupu zabránit.

Zdá se, že vše, o čem vykládali euronadšenci – viz třeba naše noviny za poslední čtvrtrok, že se jako nemůže stát a že s určitě nestane, protože Evropa musí být jednotná a znít jedním hlasem (myšleno hlasem vykřikovaným do megafonu v Bruselu místními úředníky) –, se nějak nepovedlo.

Spouštěcím mechanismem toho, co prý se nesmí, byli Irové a jejich referendum. Celá Evropa však ví, o co jde. Kdyby proběhlo referendum ve všech státech Unie, odmítli by Lisabonskou smlouvu či něco podobného obyvatelé celé Evropy. A nedej bože, mohlo by k tomu i třeba dojít.

Takže se fest celoevropsky lže - v domnění, že obyvatelé Evropy jsou úplně blbí, a vyhlašuje se, že zlobiví Češi jsou poslední, kteří nepodepsali. A přitom ve skutečnosti nepodepsali dodnes nejen Irové a Češi, ale ani Poláci a Němci!!!

Vědomi si tohoto, museli eurokrati spolknout všechno, co Irové požadovali, jinak by to šlo celé, jak se lidově říká, „do kopru“. Takže ze základních kamenů představ a plánů eurokracie zbyla jen hromádka ruin.

Starým členům EU se nepodařilo snížit počet eurokomisařů, což byl pokus jak vyhodit z Bruselu a odstranit z budoucích hlavních jednání budoucí skutečné vlády EU – zasedání komisařů - malé a také nově přistoupivší státy. A to přesto, že byla Polsku nabídnuta „květinka útěchy“ v podobě vlastního komisaře. Polákům však došlo, že by jim to bylo, samotným proti přesile „staré party“, platné asi tak, jak se u nás říká lidově, jako „mrtvému zimník“. Posvětit na summitu záměr na byrokratický převrat v ovládnutí Unie jen některými státy tedy nevyšel. Což je základní klopýtnutí, s kterým byrokrati a vedení EU nepočítalo.

Ani další nápady nevyšly. Třeba ty kolem daní. O co vlastně šlo? Takzvané staré státy EU strašně štve, že „nové státy“ – kam počítají i Irsko - nabírají v ekonomice na rychlosti, zatímco ony se potácí už skoro dvě desetiletí v morální a ekonomické krizi. Značná část takzvaných „ ekologických“ sjednocovacích a podobných nesmyslů chrlených Bruselem po schválení Komise nemá jiný smysl než hodit klacky pod nohy rozbíhajícím se ekonomikám a posílit síly eurokratů. Jo a potěšit zelené blouznice. Takže pokus zničit ekonomiku dravější konkurence tím, že budou muset všichni povinně zavést stejně vysoké a rozvoj dusící daňové předpisy, na návrh Irska, podporovaný v zákulisí novými a některými starými členy, padl. Prostě nebude.

To znamená pro Irsko, ale i pro nás i třeba pro Poláky a Slováky obrovské plus. Kdyby byly zavedeny takzvaně „jednotné daně“, díky větší síle starých ekonomik a síle jejich bank by nové státy nikdy, opakuji nikdy staré státy ve výšce a kvalitě životní úrovně nedostihly. Takhle tu možnost do budoucna některé z nich - například my a Irsko, Litva a Estonsko - jistě využijí.

Nepovedlo se také další „euroúřední“ oslabení nových ekonomik stojích jako na jediném relevantním dosažitelném zdroji energie na uhlí.. Sice se nepovedlo, vzhledem k současnému trendu „nového ekologistického náboženství„ celou tu pitomost úplně zrušit, odklad je však tak výrazný, že my, Polsko, ale také Východní Německo jako zvláštní ekonomická zóna v BRD přežijeme. Jinak jsme byli v troubě. Na zavedení drahých a povinných „smraděnek“ pak měli velký zájem spolu s Francouzi také Němci, protože by mohli spolu s Rusy ekonomicky vydírat celou východní Evropu + Bělorusko, Ukrajinu atd. . Takže tohle také nevyšlo.

Moc a moc plamenných řečí pak vedla před summitem celá komise EU a její byrokrati o závěrech klimatického summitu v Poznani, od kterého si mnoho slibovali. Tam se jednalo o tzv. Kjótském protokolu a návrhu, co se bude dělat a jaké vyhlašovat ekologické „zákony“ a dohody na dalším plánovaném jednání v Kodani v roce 2009 (viz např: Martin Bursík: Poznaňský summit je na cestě k dohodě). Ovšem, jak plačtivě na závěr tohoto summitu sdělil hlavní guru, nějak se to celé nepovedlo. Za peníze daňových poplatníků se téhle trachtace sice zúčastnily tisíce úředníků, nadšenců, magorů a levičáků, ale stejně to nedopadlo podle plánů. Ony totiž mnohé státy nejsou vedeny úplnými magory a mají aspoň základní instinkt sebezáchovy.

Hodnocení výsledků takzvaného Kjóta, se nedá shrnout slušnými slovy. Byl to malér, až to duní. Nic Kjotó nepřineslo, nic se vědecky nedokázalo, vyhlašovaná katastrofa nenastala, a hlavně: nikdo ze vzdorujících států a ekonomik se k Unii nepřidal.

Navíc, nikde ani náznak, že by Al Gora chtěl někdo zvolit za zeleného presidenta Zeměkoule. A nechat ho vydělávat na tomhle kšeftu ještě větší peníze. Vyhlídka do budoucna, jak přiznal i Al Gore, mizerná. Na ničem se v Poznani nedohodli. Jen že si za rok zase udělají schůzku za cizí peníze

Takže Barrosso nemohl vyhlásit, jak se nám to na tom zeleném mejdanu povedlo, neb se to nepovedlo. A je skoro jasné, že se to nepovede ani později. Což strašně, ale strašně mrzí všechny zelené a bruselské byrokraty.

Takže suma sumárum, závěry posledního summitu EU můžeme považovat za stejně squělé jako závěry například památného XIV. sjezdu KSČ.

Má-li někdo pocit, když to dočetl až sem, že se raduji z problémů, které má EU, tak se hluboce mýlí. Protože problémy EU jsou, vážení, našimi problémy. Jako jsme v roce 1945 potřebovali, aby vojska Spojenců zůstala v Německu a Itálii – a jsou tam, zaplaťpánbůh, dodnes, což mrzí třeba pány Doležaly i soudruhy v Moskvě -, potřebujeme silnou a schopnou EU i dnes. Stále ležíme mezi nevyzpytatelným Ruskem a dvěma německy mluvícími zeměmi, kde nás ne bezvýznamné skupiny lidí nemají a nemají rády a moc a moc by si přály si to s náma „vyřídit“. A jejich vlády je minimálně politicky nenápadně, ale finančně bez skurpulí podporují.

Sami na to nestačíme. Střední Evropa je stále hnízdem svárlivých národů a nárůdků, které strašně těší svého souseda kopnout do kotníku s myšlenkou, že když on bude ječet, jim to nějak pomůže. Takže, ovládáni svárlivými a občas myšlenkově trpasličími politiky vedeme své idiotské války o nápisy a staré křivdy. Ne že by Němci, Španělé, Italové a hlavně Francouzi byli o něco lepší. Ale každý z nich má tolik obyvatel jako my všichni dohromady. A tak se mohou bránit. Úspěšně. A každý se s nimi nakonec musí, i kdyby je porazil a celé obsadil, nějak slušně dohodnout. To s námi nemusí.

Takže my tu Unii potřebujeme! Strašně potřebujeme! Abychom byli ve větším houfu a abychom se naučili jeden s druhým jednat a také jednat společně s velkými, neboť globální ekonomika a globální maléry se nás na nic nebudou ptát. A budou tady.

Ovšem moc se bojím, že když bude bruselská věrchuška plácat tak strašné blbosti, jaké plácá, a překládat podvodné Lisabonské smlouvy, dopadne to s ní, jako to dopadlo s RVHP a „táborem míru a socialismu“.

Jak se ukazuje, lhát a vykládat s úsměvem, že jsme vyhráli, když stojíme zrovna po kotníky v lejnu, to už jim jde. Jako za dob normalizace Moskvě. A předpisy a eurozákony mají v posledních letech skoro stejně blbé jako komunistické plány na to, jak „dohnat a předehnat„.

No, vždyť právě k tomu se na jednom zasedání v Lisabonu docela nedávno zavázali. Že doženeme a předeženeme. Imperialisty v USA.

Ňák se to, soudruhu Barrosso, nepovedlo.

Zaplať pánbůh!