Já vím, že ta otázka v titulku článku je naprosto mimo, ale...

Evropská komise ve středu (22.12.) oznámila, že zahájila s Polskem řízení kvůli zpochybnění nadřazenosti unijního práva nad polským. Důvodem je, že v říjnu polský ústavní soud dospěl k závěru, že některé normy Evropské unie jsou v rozporu s polskou ústavou.

Budiž Polákům útěchou, že v tom nejsou sami. Už v květnu 2020 se podobného závěru dobral spolkový ústavní soud v Karlsruhe. V tomto případě šlo samozřejmě o kompatibilitu norem unie s ústavou Spolkové republiky Německo.

To, že je unijní právo nadřazeno zákonům členských zemí, je dáno unijními smlouvami. Vede to k podivným koncům, kdy národní parlamenty tráví více času implementací unijních norem do národních zákonů než řešením legislativních potřeb toho kterého z členských států. Že to národní parlamenty degraduje na přepisovače unijních nařízení? Inu, to je Evropská unie.

Teď se unie pokouší prosadit prioritu unijního práva i před ústavami a ústavními zákony členských zemí. To se ve smlouvách sice explicitně neříká, ale odolejte tomu pokušení.

Evropská komise proto vede řízení se Spolkovou republikou – tak nějak potichu, ono přeci jen Německo je Německo. A teď tedy zavádí řízení i s Polskem – to bude ovšem s máváním vlajkami a vířením bubnů, neb to jsou ti polští potížisté.

Komise se už vyjádřila, že „má vážné pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti“ polského ústavního soudu. Osobně mám vážné pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti Soudního dvora Evropské unie. Asi v tom nejsem sám. Podobné pochybnosti bude mít asi pár desítek milionů Poláků.

Nicméně zpět k problematice národních ústav. Pokud se zamyslíme, cože tak v ústavách bývá - například v té naší...

Tak třeba hned v prvním ústavním článku se říká, že: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“

Ve druhém článku se pak praví: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“

Pokud připustíme, že unijní právo je nad národní ústavou, potom nám jednou může přijít befelem, že ta správná progresivní forma vlády je absolutní monarchie. Parlament pak zasedne a ty dva články budou znít:

„České království je svrchovaný a jednotný a stát založený na prerogativech krále z Boží milosti.“

„Zdrojem veškeré státní moci je panovník, jehož pověření k vládě vychází od Boha; vykonává ji buď bezprostředně, nebo prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“

A nemusí nám nařídit jen monarchii. Proč by nám z Bruselu nemohli třeba zrušit nepřípustnost cenzury z listiny práv a svobod?

Ano, je to absurdní, ale pokud připustíme, že unijní právo je nad ústavním pořádkem České republiky, je to právně možné a žádný soud v Čechách s tím nic nenadělá. A nenadělá s tím nic ani ten ústavní soud, který se pod předsednictvím doktora Rycheckého domnívá, že je oprávněn posuzovat i ústavnost ústavy.

Zdá se, že složité struktury mají kdesi zabudován „instinkt sebevraždy“. Evropská unie je toho se svým zeleným šílenstvím dobrým příkladem. Dávat unii do ruky nástroj, který může celý proces urychlit, je dobrý, nebo špatný nápad?

Jisté je, že až unie jednou zkolabuje, my tu zůstaneme.