Je to zvláštní, že teprve v okamžiku, kdy z obchodů začínají klasické žárovky mizet, jako by se spoustě lidí rozsvítilo: diskuse o jejich náhradě, která má údajně přinést tolik úspor, se věcně rozbíhá teprve teď. Přesněji řečeno - věcně se rozbíhá spíš na západ od našich hranic, protože tady převažují, jak to bývá zvykem, spíš emoce než argumenty. Přitom rozhodnutí, že klasické žárovky zmizí z obchodů, nespadlo z nebe:

V Bruselu se o něm diskutovalo léta: Až na to, že si toho tady nikdo nevšímal. Maximálně lidi zaznamenali, jak Martin Bursík pod křišťálovým lustrem na Hradě rýpal do prezidenta Klause, že ty žárovky nějak moc hřejí, a nabízel mu výměnu za úsporné.

Jinak se tady ale média už tradičně tváří, jako by nic, co se v Bruselu děje, nešlo ovlivnit. Jako by odtud snad přicházely jenom rozkazy, na kterých se ČR vůbec nemá šanci podílet. Což je samozřejmě nesmysl: máme v Evropské komisi svého zástupce, máme tam stálé úředníky a na každém summitu svoje politiky. Kdyby jim tolik záleželo na žárovkách, mohli z nich udělat třeba téma při nedávném českém předsednictví s cílem dosáhnout aspoň odkladu. Byť třeba jen proto, aby pan prezident a další zdejší odpůrci přechodu na úsporné žárovky měli víc času na nákup těch starých do zásoby.

Nebo, ještě lépe, mohli hledat spojence mezi jinými státy, když byl ještě čas. Třeba by je našli: argumentů proti totiž opravdu není málo. Údajné přednosti úsporných lamp nesouhlasí tak úplně: především je otázka, jestli unie ve snaze uspořit energii nestřílí, jak to formuloval například německý Der Spiegel, kanónem na vrabce: náklady na osvětlení tvoří jen pár procent energetické spotřeby domácností. Z toho až osmdesátiprocentní úspora energie, kterou slibují koncerny při používání nových žárovek, hraničí podle některých odborníků s podvodem na spotřebitelích. Prý nesouhlasí ani tvrzení, že úsporné lampy svítí stejně intensivně jako ty klasické - a dá se to zjistit srovnáním údajů o světelných hodnotách přímo na obalech. Německý časopis Oeko Test navíc zjistil, že v testech neobstály ani údaje výrobců o trvanlivosti úsporných lamp.

Ochránci životního prostředí poukazují zase na riziko, že lampy obsahují rtuť, která je v jiných produktech pro domácnosti, například v teploměrech, dávno zakázaná. Rtuť by byla sice nebezpečná až poté, co by se úsporná žárovka v domácnosti rozbila - a i pak by údajně mělo stačit krátké vyvětrání - ale lampy se dneska levně vyrábějí především v Číně a je otázka, kolik rtuti bude v takových výrobcích doopravdy. A pak je tu problém s odstraňováním úsporných žárovek, které dosloužily. Kvůli rtuti by se s nimi mělo zacházet jako s nebezpečných odpadem. Není ovšem vyloučeno, že nakonec skončí i v popelnicích. A to by byla pro životní prostředí velice špatná zpráva.

Jestli to všechno bude opravdu tak černé, jak se to odpůrcům úsporných zářivek dneska jeví, nebude to mít ovšem za následek návrat k vynálezu pana Edisona, který chtěl lidem dát světlo - ovšem z 95 procent spotřebované energie jim k tomu dal i teplo.

Spíš se začne s plným nasazením pracovat na vývoji LED diod, které se dneska ještě nevyrábějí masově, a jsou tudíž moc drahé. Podle odborníků by jim ale mohla patřit budoucnost, takže střednědobě budou současné úsporné lampy, kolem kterých se zdvihla vlna emocí, nejspíš stejně jen přechodným řešením. Na tvorbu rozhodnutí v Bruselu by si evropská veřejnost nicméně posvítit měla. Má na to nástroje. Jen nesmí být lhostejná a rozčilovat se až s křížkem po funuse.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6