Vypadá to, jako bychom se v Unii všichni poněkud pomátli. Snažíme se předstírat, že evropští "Jižané" jsou nebo musí být kompletně totéž, co obyvatelé Evropy nad Alpami. Tam, kde je ideálem německo-švédsko-holandská pracovitost, pořádkumilovnost a chladné počasí. To patří k sobě. Spolu s příklonem k protestantství.

Jenže Jih takový nikdy nebude! Nebyl takový před dvěma tisíci lety a nebude takový ani v budoucnu. Jestli vyčítáme pokrytecky Řekům, že v létě ve vedru raději pijí ouzo a sedí ve stínu, tak my tam jezdíme dělat totéž. O dovolené anebo na důchod. A oni nás při tom obsluhují. Naši nadšení eurohujeři v Bruselu a jinde na to, že jižní Evropa není Brusel ani Berlín, nemíní brát zřetel. Tak jako soudruzi v RVHP nechtěli pochopit, že Mongolové nemilují život podle ruských zvyků a pastevci nedokáží číst technické výkresy. Děje se jen to, na čem jsme dlouho spolupracovali.

Řecko asi zkrachuje. Kdekdo je najednou chytrý jak rádio a nadává Řekům do lenochů. A nějak nikdo z vůdců Evropy nenavrhuje, co reálně s tím. S výjimkou zapřísahání, že euro nedáme, radši ho zbouráme. Tedy EU.

Při tom křiku a vzájemném vyčítání poněkud zapomínáme na to, že Řecko je nejvýchodnější část naší "západní" Evropy. A že vedle je Turecko. Nové Turecko. Silné Turecko. Sebevědomé Turecko. Snící o své budoucí velikosti islámské mocnosti.

K nadměrnému sebevědomí a návratu k islamismu pomohli Erdoganovi euorunijní idealisté a byrokraté svými nesmyslnými požadavky na "harmonizaci" země s EU. Takže se nakonec vlády uchopili islamisté. Slavná lidskoprávní "harmonizace Turecka s EU" dopadla tak, že dnes v Turecku sedí v kriminálech celá prozápadní generalita. Ta, která měla přátelské vztahy s Izraelem a Evropou. Zatčeny byly tisíce lidí. Sekulární soudci a demokratičtí novináři a mnoho dalších, kterým se nelíbí islamizace jejich země.

V době, kdy Unie hystericky sleduje osud každého disidenta, kterého zmlátí Lukašenkova KGB, a hlasitě protestuje, vlnu zatýkání a umlčování odpůrců islamistů v Turecku přechází mlčením. Možná také proto, že v Německu je až příliš mnoho Turků a Merkelová nemá sílu řešit další problémy. Anebo se prostě Unie Turecka tak trochu bojí.

Z toho vyplývá, že Řecko, tradiční rival Turecka, z jehož ostrovů u pobřeží Malé Asie lze doplout do Turecka i na nafukovacím lehátku – a stejně tak obráceně - je mimořádně ohroženo. Měkká a řekněme rovnou zbabělá Evropa se nezmohla na nic, když Turecko v červenci 1974 vojensky brutálně okupovalo bezbranný Kypr a obsadilo "tureckou" polovičku ostrova. A my jsme to přijetím řecké části ostrova v roce 2004 do EU legalizovali.

Je tedy otázka, co bychom udělali, my jako Unie, kdyby se Turecko, které je široko daleko jedinou ekonomicky skutečně prosperující zemí, rozhodlo, že jsou ty ostrovy u jeho pobřeží vlastně historicky jeho? Stejně tak celý ten kus Řecka na východ od Thessaloniki (Soluň), co patřil do I. světové války Turecku.

Jistou možností se nedávno zdálo být, že Čína investuje do řeckých přístavů a vytvoří tam svoje "zvláštní průmyslové zóny" s tisíci Číňanů a sama si to kolem ohlídá. Nebyl by to od nich špatný nápad. Čína má s vlastními muslimy - turkickými Ujgury ze západní oblasti Sin ťijang, kterých je dle odhadů kolem 35 milionů - dost starostí. Výhodné by tedy bylo, kdyby si Čína hlídala Turecko i z druhé strany. Už vzhledem k tomu, že Turecko se netají zájmem spojit všechny turkické národy - od Turecka přes Uzbekistán, Ázerbájdžán a Kyrgystán až po vnitřní Mongolsko - pod svůj vliv. Zdá se však, že i Číňané se sunou do ekonomické a vnitřní politické krize, a tak tento plán možná padá.

Nesmyslný pokus udržet Řecko v eurozóně, zdá se, končí. Protože do maléru s eurem kráčí pod plnými plachtami Itálie, Španělsko a Portugalsko, nebude mít nikdo nejen politický zájem, ale hlavně sílu Řecko po následném krachu zachraňovat. Což bude mimořádná příležitost pro Turecko a ono jí zcela jistě využije.

Ona ta dosavadní šavlovačka kolem Sýrie není totiž o ničem jiném než o pozicích ve Středomoří a politické přítomnosti v oblasti. Když přijdou Rusové o poslední přístav ve Středozemí v Sýrii, budou chtít někam přesunout své námořní základy. Buď do Turecka, což Turci asi nedovolí, protože s Rusy nesčetněkrát válčili a nesnáší je, anebo do Řecka. Kde stále sílí chuť levice-komunistů si to po prohrané občanské válce řízené z dálky Sověty v letech 1944-1949 vyřídit se "zápaďáky".

Také Čína hlídá své pozice. A čím víc vzrůstá podpora Turecka muslimům – Ujgurům a Tibeťanům na západě Číny -, tím více peněz bude Čína ochotná věnovat do "záchrany Řecka" ... ovšem už bez Unie. Stát s více než miliardou lidí a obrovskými finančními přebytky lehce koupí celé Řecko i všechny Řeky. Vzlášť když tak rádi mávají rudou vlajkou. Ostatně na Kypru v řecké části vládnou už dlouhou dobu…. řecko-kyperští komunisté. To by byla "letadlová loď" v podbřišku Evropy! To by se Rusům i Číňanům líbilo! Asi si to brzo rozdají, kdo s koho. Za hloupého čumění dua Merkozy.

Takže je nejvyšší čas zvolat: "Zachraňte Řecko!" A udržte je v Unii. Budeme je tváří v tvář Turecku a islámu potřebovat. Ovšem Řecko bez eura a bez všech těch "sporných" eu-norem, co ničí jejich ekonomiku a stojí ostatní státy miliardy.

Turecko se netají svými ambicemi a svým návratem k islámu. Každý den krize Řecko oslabuje a Turci mi v soukromých rozhovorech v Istanbulu říkali , že "rádi" Řecko zachrání. Podle osmanského vzoru.

Kdyby se zástupci Unie ráčili obtěžovat, v zahradách paláce Topkapi v Istanbulu mají na stěně na toto téma jakoby "historický" reliéf. Co byli, co jsou a co chtějí být.

Naši eurobyrokrati by si to mohli vyfotit a s tím obrázkem dojet do Bruselu, Berlína a Paříže.

Otázkou je, zda je tento vzkaz někdo v Bruselu schopen pochopit.