Šéfové většiny poslaneckých frakcí Evropského parlamentu ve svém společném dopise kritizují současnou polskou vládu za její návrhy reformy polského soudnictví. V textu adresovaném předsedovi EP Tajanimu a Evropské komisi tvrdí, že „přežití demokracie a vláda práva v Polsku jsou v sázce“, a tamní reformy „výrazně oslabují nezávislost a nestrannost polského soudnictví... stejně jako rozdělení moci“. Eurošéfové „důrazně“ žádají Evropskou komisi, aby v „zájmu ochrany základních práv EU začala náležitě jednat“.

O návrzích současné polské vlády se v polském Sejmu vede ostrá debata mezi vládní většinou a opozicí. Ani prezident Duda (do souboje o funkci prezidenta kdysi nominovaný právě stranou Právo a spravedlnost) se vládním návrhem nezdá příliš nadšený. Část veřejnosti může proti návrhům, se kterými nesouhlasí, svobodně demonstrovat. Jsou to snad signály o „konci demokracie“ v Polsku, jak to vidí z Evropského parlamentu?

Návrhy předkládá svobodně zvolená polská vláda, která tak činí s odpovědností ke splnění jednoho ze svých výrazných předvolebních slibů. Bude-li prosazovat to, co si většina Poláků nepřeje, může se snadno stát, že v příštích volbách budou lidé z Práva a spravedlnosti poraženi. Vypadá takto „cesta k totalitě“, jak Poláky poučují z Evropského parlamentu?

Jednosměrná debata, podle které je v Polsku pod vládou Práva a spravedlnosti údajně všechno špatně, i jednostranná hodnocení, která z EU na adresu polské vlády znějí, nám nesmějí bránit v hledání odpovědí na vážnější (ale zakázanou) otázku: nedostala se evropská demokracie do situace, ve které se soudní moc vymkla, ve jménu vlastní absolutní nezávislosti, jakékoliv formě kontroly? Není to ve skutečnosti tak, že soudní moc sice už fakticky funguje jako forma politické síly spoluurčující vývoj společnosti, ale voliči nevládnou žádnou možností takové počínání nejvyšších či ústavních soudů ovlivňovat? Má to tak být?

Jinak řečeno: není žádoucí, aby návrhy reforem soudních systémů vrátily do rukou voličů nepřímou možnost - do jisté míry - limitovat „lehkost bytí“ na nikom nezávislých soudců? Pokud ano, pak polská reforma soudnictví jde zřejmě správným směrem.

Politická strana Právo a spravedlnost jistě nebude v Polsku vládnout do nekonečna. Bude, dříve či později, vystřídána jinými formacemi, kterým zanechá stejnou míru vlivu na polský systém soudnictví, o jehož prosazení přes dnešní všemožnou „evropskou“ kritiku usiluje.

Je zbytečné se tolik obávat o budoucnost svobody a demokracie v Polsku, ale mohlo by být užitečné o celém problému přemýšlet i jinak.