Česká vláda, a zejména premiér Topolánek, si zaslouží uznání za aktivní roli, kterou sehrála v obnovení dodávek zemního plynu do EU a dosažení dohody mezi Ruskem a Ukrajinou. Bylo by však velkou chybou, kdyby se nyní zastavila před řešením příčin problému, které v budoucnu mohou nejenom znovu kdykoliv ohrozit zásobování Evropy plynem, ale především politicky destabilizovat poměry ve střední a východní Evropě.

Doufejme, že čeští představitelé po zkušenostech z jednání už navždy opustí tezi o dvoustranném a čistě obchodním charakteru plynové krize, kterou tak ochotně opakovali po ruské propagandě a prezidentu Klausovi. Je zřejmé, že původ problému pramení v ruských ambicích obnovit politický vliv na území Ukrajiny jako klíč k celému prostoru východní Evropy. Rusko k tomu používá starou imperiální taktiku cukru a biče. Cukrem jsou v tomto případě tzv. přátelské ceny plynu, které již po léta jsou jen zlomkem cen, za něž ruský státní Gazprom prodává západním zákazníkům. Bičem je hrozba radikálního zdražení v případě nespokojenosti s politickým chováním partnera.

Takové neprůhledné poměry se složitým systémem prostředníků vytvářejí korupční prostředí, v němž se přiživuje velké množství podnikatelů a veřejných činitelů a které postupně rozkládá politické poměry Ukrajiny. Nízké ceny energie vytvářejí patologickou závislost celé ekonomiky na levné energii. Jejich skokové zvýšení nejenom okamžitě rozvrátí platební bilanci postižené země, ale jako kouzelným proutkem přemění celá odvětví ekonomiky v neschopná konkurence a zralá na bankrot.

Ukrajina, s ruskou plynovou pistolí u spánku, s pokročilým rozkladem politických poměrů a čím dál víc politicky závislá na východním sousedu, je černou můrou pro celý prostor mezi Německem a Ruskem. Snahou Evropy proto musí být udržet Ukrajinu v hledáčku unie.

České předsednictví EU má mezi hlavními prioritami energetickou bezpečnost a posílení východního partnerství. Zásadním krokem k jejich naplnění by bylo pomoci Ukrajině co nejrychleji nastavit tržní ceny energií dojednané v dlouhodobých smlouvách srovnatelných s těmi, které mají s Ruskem členské země EU. Češi by také měli v Kyjevě vyvinout účinný tlak na zrušení neprůhledných ekonomických struktur, které podkopávají snahy o reformy vedoucí k právnímu státu. Pouze silný vnější tlak na Ukrajinu a aktivní spolupráce může pomoci k obětování krátkodobých a často osobních zájmů ve prospěch reálné nezávislosti na Rusku a právního státu bez všudypřítomné korupce. Bez vyčištění stolu na Ukrajině přitom nelze očekávat, že EU bude s to účinně čelit stále asertivnější ruské zahraniční politice vůči zemím východní a střední Evropy.

Teď, bezprostředně po zažehnání plynové krize, je ten pravý čas pro začátek nové kapitoly spolupráce Evropské unie s Ukrajinou. Nepodaří-li se nyní českému předsednictví vyvinout jménem EU účinný tlak na ukrajinské představitele, budeme příště svědky nejen dalších mrazivých dnů bez plynu s nemalými důsledky pro ekonomiky členských zemí, ale především nebezpečného posunu geopolitických poměrů ve střední a východní Evropě.

LN, 23.1.2009

Autor je poslanec Evropského parlamentu a v letech 1993-1997 byl ministrem zahraničí ČR