Návštěva byla zamítnuta. Prý by to byl projev politické nekorektnosti, který by navíc zkomplikoval naše vztahy s muslimskými zeměmi. Proto nevíme, co nám chtěl holandský aktivista sdělit. Myslím že by bývalo dobré ho vyslechnout. Vždycky je lépe informaci přijmout než nepřijmout, pak se uvidí. Nedávné švýcarské referendum ukázalo, že většina Švýcarů si nepřeje, aby v jejich zemi byly budovány minarety. Švýcarská vláda není výsledkem referenda nadšena. Kdyby ho zohlednila, mohla by prý být pohnána před evropský soudu pro lidská práva.

Ale Švýcaři nejsou proti tomu, aby si místní muslimové zřizovali mešity. Vadí jim minarety. Jako symbol toho, co v nich vyvolává obavy. Tím je rostoucí vliv muslimů v západoevropských zemích. Také odmítnutí Wildersovy návštěvy bylo motivováno obavou.

Před sto lety začal psát u nás i jinde v Evropě bulvární tisk o "žlutém nebezpečí". Tím byli míněni Číňané. Tehdy to byla obava lichá. Dvě světové války ukázaly, že skutečné nebezpečí pocházelo z domácích evropských zdrojů. Je obava z rostoucího vlivu muslimů v Evropě stejně lichá? Škoda, že jsme si nemohli vyslechnout pana Wilderse. Ale i bez něho víme, že s muslimy jsou v západní Evropě problémy. Ale nevíme to zcela přesně, protože se tomu tématu vyhýbáme. Brání tomu zvláštní autocenzura. Ta má původ především v ideologii současného liberalismu a jeho morálních (správněji: pseudomorálních) imperativech, jako je multikulturní soužití, zákaz jakékoli diskriminace, ryze soukromá povaha náboženské víry a v neposlední řadě idea lidských práv. Ta autocenzura brání vidět, že to tak nefunguje.

Ono by to snad i fungovalo, kdyby se tím řídili všichni. Ale muslimové, kterých v Evropě přibývá, to vidí jinak. Jejich hodnotou číslo jedna je islám. Víra která určuje jejich vidění světa. Ta víra nemá v Evropě protihráče. V Evropě se až na výjimky nestavějí kostely. Mnohé z těch, které tu zanechala minulost, zanikají, a nejen u nás. Naproti tomu mešity tu vyrůstají jako houby po dešti, protože muslimů v Evropě přibývá a oni se do ní neintegrují. Vytvářejí v ní svůj vlastní svět. My to zatím tolik necítíme. Ale Švýcaři ano, a nejen oni. Také Němci, Francouzi, Holanďané, Britové, Dánové atd.

Liberální Evropa si pěstuje naději, že muslimští imigranti a jejich potomci si časem osvojí její způsoby života. Že vznikne cosi jako "evropský islám" (euroislám), který si oni budou pěstovat v soukromí. Asi jako Evropané, stále méně Evropanů, své křesťanství. K tomu se ale muslimové nemají. Islám je jim nejen vírou, nejen světonázorem, ale i projevem a zárukou jejich identity, které se oni nemíní vzdát. Evropa si prožila renesanci, reformaci, osvícenství a modernizaci. Vypěstovala si kritický postoj k své někdejší náboženské víře, jíž se postupně vzdává. Islám nikoli. Pokládá Boha (Alláha) za univerzálního, stejně jako Starý a Nový zákon, ale prakticky ho vnímá (viděno z evropského hlediska) spíše jako své kmenové božstvo.

To, co Evropa pokládá za svou vymoženost - totiž odlišení mravního a právního řádu a náboženskou neutralitu státu -, je muslimům nepřijatelné, stejně jako životní styl současného Západu. Naděje, že si časem osvojí mravy hostitelských zemí, že se časem poevropští, mi připadá jako chiméra. Jde jim o něco jiného a jejich mluvčí to občas přiznávají: o islamizaci Evropy. Může z toho vzejít nějaká hrozba nám, Evropanům? Položit tuto otázku veřejně nahlas je nesnadné. Funguje autocenzura. Když naše média uveřejnila zprávu o výsledku švýcarského referenda, reagovala na to řada komentářů se zjevnými rozpaky. Nanejvýš vyslovila starost, abychom se nezpronevěřili svému liberálnímu světonázoru. Když Brno odmítlo výstavbu druhé mešity, schytali to od našich komentátorů lidovci, kteří to odmítnutí vyjádřili nejrozhodněji.

Otázka, zda a nakolik může být islám pro Evropu ohrožením, byla chlácholivě přeslechnuta. Zvláštní postoj. Asi jako když člověk tuší nějaké nebezpečí, ale vyrovnává se s tím tak, že o tom raději mlčí.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6