Brusel bude prosazovat svou, i když tomu nerozumí

Podepište, nebo vás odstřihneme od energetického trhu v okolních členských zemích! Právě tohle vzkázali eurokomisaři švýcarské vládě do Bernu.

Kdo si dělal iluze o možnosti pochopení specifických situací jednotlivých zemí ze strany vedení EU, tomu způsob „vyjednávání“ Bruselu se Švýcarskem musel otevřít oči. Švýcarsko v květnu nepodepsalo s Bruselem rámcovou smlouvu, jež upravuje prakticky všechny vztahy země s Unií. A ta ji chce k podpisu donutit. Prostřednictvím hrozby odstřižení od dodávek elektřiny z okolních zemí, na které Švýcaři v zimě spoléhají (zde).

Samotný princip přístupu Bruselu je sprostý a arogantní. Smlouvy se přeci – s výjimkou těch kapitulačních – neuzavírají pod hrubým nátlakem. Jasně, často jde o „něco za něco“, ale nastoupit na partnera s tím, že když nepodepíše, nebude v zimě svítit, to nemá v přátelském vyjednávání dvou suverénů co dělat. Tím spíš, že rámcová dohoda je tak široká, že zahrnuje pravidla pro migraci, v níž se Země helvétského kříže s bruselským establishmentem dlouhodobě neshoduje. A EU do ní Švýcarům, kteří členy unie nejsou, nemá co mluvit. Rámcová smlouva je zkrátka něco jiného než vyjednávání například o clech. Neshod je ovšem ve smlouvě zřejmě více. V každém případě by jistě bylo v pořádku, kdyby EU postupovala recipročně, nikoli aby reagovala nevybíravým nátlakem. Odstřižení od sítí okolních států však není ničím jiným. Unijní vyjednavači zřejmě nevědí, že diplomacie je uměním kompromisu.

Ač by údajně opravdové odstřižení Švýcarska nebylo tak snadné, jak se zdá, nic to nemění na dvou věcech. Za prvé je to ze strany Unie nesmyslná sprosťárna. Za druhé je to nejjasnější možný signál o tom, že parta ovládající Brusel si k prosazení svých cílů nebere vůbec žádné servítky. Pro Česko to mimo jiné znamená, že spolehnout se do budoucna na dovoz elektřiny ze zahraničí je cesta do bezvýhradné podřízenosti. Protože co se nyní děje Švýcarům, může se příště stát nám!

Hrozba odstřižením od dodávek elektřiny je totiž přesně to, čeho se obávají všichni, kteří mluví o energetické bezpečnosti. Suverénní země potřebuje mít dostatek vlastní energie, aby mohla být suverénní i v budoucnosti. Takže úvahy o tom, že po odstavení uhelných elektráren se můžeme klidně spolehnout na dovoz, se právě definitivně ukázaly jako liché. Zpráva ze Švýcarsko – unijního střetu je jednoznačná. Proč musíme mít dostatek vlastních a spolehlivých zdrojů elektřiny, by nyní mělo být jasné jak celé vládě, tak každému Čechovi. Tedy i všem těm, kteří dosud ignorují varování ČEPS o tom, že po roce 2040 nebudeme mít reálně odkud případně elektřinu dovážet. Jistě, za 20 let se samozřejmě může vývoj obrátit a v okolních státech může být energetických zdrojů nadbytek. Jenže po švýcarské zkušenosti by již na ně nešlo spoléhat.

Dosud jsme se obávali, že evropské závislosti na importu (plynu) zneužije Rusko. A místo toho jí zneužil Brusel. Kdo by se toho byl nadál?

Převzato z webu iUhli.cz