Po návštěvě prezidenta Václava Klause v Irsku, kde se sešel s významným odpůrcem Lisabonské smlouvy Declanem Ganleyem, se na jeho hlavu snesla vlna kritiky. Racionální argumenty tam nebyly. Jen posměch, odsudky a výkřiky typu: „Prezentováním extrémních názorů inženýra Klause na téma ochrany klimatu a EU, respektive Lisabonské smlouvy jsou poškozovány zájmy České republiky“.

Zloděj křičí chyťte zloděje. Právě autor výroku, vicepremiér Martin Bursík a jeho zelení, poškodili, narozdíl od prezidenta Klause, zájmy občanů ČR fatálním způsobem. Znemožnili další vývoj jaderné energetiky a těžby hnědého uhlí, čímž uvrhli zemi do pasti budoucí energetické tísně. A za to ještě přijímali finanční podporu od Rakušanů, kteří si tak pohlídali své zájmy na našem území.

Každý stát v EU myslí především na sebe a na své občany. Kdo tvrdí něco jiného, je buď lhář, nebo snílek. Václav Klaus to narozdíl od většiny mocechtivých naivků ví. Vtip je v tom, že politické reprezentace jednotlivých států musí pracovat tak dlouho a tak usilovně, až najdou množinu skutečně společných zájmů. A to se jim nemůže podařit shora, válcováním vůle občanů. Násilným zkracováním malých zemí na jejich právech. Touha lidí po svobodném způsobu života se nedá ukřičet navěky. Historie je plná takových příkladů. A tlak vzbuzuje protitlak. Jestliže se na Iry z Bruselu snášejí hromy a blesky, bylo by dost podivné, kdyby o to více Brusel milovali. A totéž platí i u nás. Vytvářením falešného obrazu jednotné fronty euronadšenců, která ze svého středu vyvrhne vše pochybovačné do nekonečného zatracení, nemůže dlouhodobě uspět. Je to totiž lež.

Koneckonců ani Evropský parlament, jehož někteří poslanci na prezidenta ČR vytrvale útočí, není euronadšenecky jednotný. Pro Lisabonskou smlouvu, která zásadně omezuje práva jednotlivých zemí a jejich občanů, hlasovalo 525 poslanců, 115 bylo proti a 29 se zdrželo. Kdo chce tyto hlasy zpochybnit nebo umlčet, ten je pravý škůdce evropské integrace. A kdokoliv se snaží navzdory nelítostným útokům probudit snílky, poukázat na mocechtivé naivky či odhalit lháře, ať se jmenuje Klaus nebo Ganley, prokazuje evropské myšlence neocenitelnou službu. I těm snílkům a lhářům. Myslím, že ani oni by nechtěli jednoho krásného dne otevřít noviny s titulkem „Unii si rozvracet nedáme“ a třást se, na koho ze skutečných či domnělých ideových odpůrců byl zrovna vystaven eurozatykač.

poslankyně Evropského parlamentu, předsedkyně P21, bývalá poradkyně Václava Klause