V Bratislavě začala EU hledat nový konsenzus

Čím více patosu a vzletných slov, tím méně smyslu pro realitu i šancí na skutečné výsledky. Takovou lekci získal pozorovatel za léta sledování špičkových akcí EU. Pro ilustraci. Lisabonská agenda, vyhlášená před 16 lety na summitu v Portugalsku, měla z Evropy učinit do roku 2010 nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa. Dnes se o ní cudně mlčí. Přesto se ještě včera ráno nechal francouzský prezident slyšet, že summit EU na Slovensku by měl vyústit v bratislavský plán. Při vší úctě k Bratislavě i Françoisi Hollandovi je zřejmé, že z toho plánu nic nebude. Podstatnější je, že se mluvilo o hranicích a bezpečnosti.

Tu prioritu stanovil šéf summitu Donald Tusk. Ani on se nevyhnul patosu, když v pozvánce napsal, že Bratislava se musí stát bodem obratu. Ale důležitější než hledat stopy patosu je fakt, že téma hranic utváří konsenzus v EU i všech členských zemích. K lepší ochraně vnější hranice (Schengenu) vyzvala i Angela Merkelová, jejíž prioritou bylo ještě loni hranice spíše otevírat než kontrolovat.

Je to výsledek hledání společného jmenovatele v EU. Je jasné, že na přerozdělování běženců (kvótách) se Unie neshodne. Ale zkuste najít Evropana, který by po loňském „divokém přísunu běženců“ ostrahu vnější hranice podceňoval. Tady se Unie shodne. Merkelová vyzývá k lepší ochraně vnější hranice EU. Její soupeř Viktor Orbán říká, že budoucnost EU neleží v Bruselu, ale na hranicích mezi Tureckem a Bulharskem. Najdete (myšleno v principu, ne v dikci) pět rozdílů?

Rozdíly tu jistě jsou, ale podobně jako ďábel vězí v detailech. Tak třeba právě Bulharsko (společně s Rumunskem) nebylo přijato do Schengenu s tím, že nedokáže plně kontrolovat jeho hranice. Ale už loni bylo kritizováno za to, že je střeží až příliš – že prostě běžence nepouští. A teď zase naopak slyší, že se žádá přísnější kontrola hranic. Tak čeho se má držet? Nepomyslí si, že příští rok to bude zase jinak?

Často se mluví o tom, jak Evropská unie a její instituce ztrácí legitimitu mezi Evropany. Je to i tím, jak často EU mění své postoje a jak snadno se přitom obejde bez oponentury, debaty i hlasování. Vždyť podobní lidé, jací ještě loni demonstrovali s heslem „Já jsem Charlie“ za svobodu slova, teď demonstrují proti zneužívání této svobody pro nenávist. Nicméně se zdá, že má-li se kolem něčeho vytvořit nový konsenzus v EU, bude to kolem vnější hranice a její ochrany.

LN, 17.9.2016