Patřím k té většině, která nepotřebuje kvůli každému nesouhlasu s kdečím pořádat demonstrace, anebo se jich planě účastnit. Ale nastává doba, kdy demonstrovat nejspíš bude nutno.

Bez jakýchkoli pochybností právě probíhá na turecko-řecké hranici začátek oficiálně nevyhlášené války Turecka s Řeckem a Evropskou unií, a tedy i s námi. Na hranici se nekoncentrují uprchlíci ze Sýrie, což je už nyní z řady zdrojů prokazatelné, ale drsní imigranti převážně z Afghánistánu, Pákistánu, Somálska a severní Afriky, tedy muslimové. Při útocích na řeckou a unijní hranici mají podporu tisícovky tureckých policistů a jejich slzný plyn a je zcela legitimní, že tomu tlaku začínají řecké síly čelit střelbou. Obyvatelé ostrovů v Egeji se mohou obávat nejhoršího, pokud se jim nedostane podpory v jejich zoufalé situaci tam, kde jsou doma, na rozdíl od gaunerů, kteří si hodlají cestu vybojovat za každou cenu.

Na agresi se nedá odpovědět jinak než agresí a jestli dnes nepocítí muslimský živel tvrdou reakci EU, budou nakonec vznikat vnitřní hranice, a tedy ploty. Jestli má někdo z politiků nebo z lidskoprávních aktivistů dojem, že je fér, aby se do EU kdokoli mohl dostat pomocí násilí s nepřátelskými úmysly, pak jsou to zrádci evropské civilizace. Žádná norma mezinárodního práva veřejného obranu vlastních hranic neomezuje a ani nemůže.

Myslí-li si kdokoli, že muslimský svět je fajn a lze s ním koexistovat, nechť se sebere a přejde hranici bez víza či jiného dokumentu opravňujícího jej ke vstupu třeba do Turecka, do Íránu nebo do bohaté Saúdské Arábie, ať si vezme do ruky kámen nebo pytlík s exkrementy a hodí jej na tamního policistu. A pak ať mi pošle pohlednici, jak se mu vede.

Naše vláda by nyní měla tvrdě jednat a poslat do Řecka pořádný ozbrojený kontingent hodný toho jména. Jestli její místopředseda Hamáček považuje osm policistů a pár kamionů s materiálem za pomoc, je třeba jej ošetřit, pohladit, uklidnit a v tichosti jej nahradit někým jiným. Asi má horkost.

Mám stovky známých a jejich rodin, kteří jsou z nejrůznějších vrstev naší společnosti se vzděláním od nejnižšího až po to nejvyšší, řada z nich živí mnoho dalších lidí s jejich rodinami. Neznám mezi nimi ale nikoho, který by si přál převzetí kohokoli z těchto lidí, kteří nejsou ničím jiným než všehoschopnými agresory.

Žádejme od vlády víc, informujme naše poslance a chtějme ráznou akci od vlády a Parlamentu ČR a nečekejme na Brusel. K ničemu to nevede. Tam jsou lidé, kteří by si nejraději s námi vytřeli své prosezené zadnice a kterým jsme dobří jen na to, abychom platili daně a drželi hubu a krok.