Touha Evropské komise prolamovat se občanům do každodenního života, všemožně jim životy komplikovat, harmonizovat a řídit má další podobu. Komise po dohodě s Radou předložila Evropskému parlamentu směrnici o výživových profilech kladených na potraviny.

Evropské byrokraty vede romantická myšlenka: lidé v EU tloustnou, musíme s tím, kluci, něco dělat. Na svět se tak pro(h)loupla povinnost veškeré komponenty nabízených potravin registrovat u centrálního úřadu (jak jinak) pro bezpečnost potravin v italské Parmě. Přesný výčet použitých komponentů s vyznačením závadnosti či škodlivosti lidskému zdraví bude vytištěn na obalu nabízeného produktu.

Návrh zcela bezostyšně ignoruje svobodnou vůli a zodpovědnost zákazníka. Lidé tloustnou či hubnou. To je po tisíce let normální. Každý jedinec si za svůj život odpovídá sám. I malé dítě tuší, že je rozdíl mezi tím, co mu chutná a co je pro něj (ne)zdravé. Je na každém z nás, jak odpovědně zacházíme s vlastním zdravím. Proč by měl stát nebo úředník mluvit do toho, co máme nebo nemáme jíst? Nechte nám, pane eurokomisaři, základní volbu v modelu našeho chování – jsme dostatečně zodpovědní, než abychom museli spoléhat na vás a vaše směrnice, co nám k jídlu doporučíte.

Na tom, že nebudeme klamáni reklamou, přece nic špatného není, řekne si snad našinec. Jak jednoduchý by to byl svět, kdybychom za svoji tloušťku a nezdravý životní styl mohli obvinit vládu, úřad, výrobce reklamního spotu nebo prodejní řetězec. Dobře se to neposlouchá, ale za tloušťku si zhusta můžeme sami. Špatnou životosprávou a nedostatkem pohybu. Nikdo jiný to za nás nezmění. Je ale pohodlné říkat - jsem klamán, proto tloustnu.

Výrobcům se jistě zvýší náklady. Nejméně proto, že jejich výrobky budou muset procházet administrativním schvalováním. To stojí čas, čas jsou peníze. Kdo to odnese? No spotřebitel přece! Ten spotřebitel, v jehož „prospěch“ euroúředník vždy činí.

Cena některých potravin bude jistě vyšší. O tom, že zvýšené výrobní náklady povedou k hledání úspor (například snížením počtu zaměstnanců), ani nemluvím. A že na vyšší náklady a hlavně vyšší (zahraniční) administrativu doplatí malí výrobci, je také jasné.

EU je přeregulovaná. Nevolení úředníci ovlivňují všechno. Především čím dál víc omezují naši svobodu. Neviditelně a kradmo. To by nás mělo zajímat nejvíc.

16.5. 2006

poslanec ODS v Evropském parlamentu