Podle vyjádření jejich „chirurga“ se cesta Nočních vlků „po stopách Rudé armády“ neuskuteční. Sám „chirurg“ je bez víza a Německo zrušilo víza i těm, kteří je dostali.

Kampaň kolem průjezdu ruských motorkářů východní a střední Evropou na oslavu Dne vítězství již více méně vyhasla. Někteří motorkáři se do Polska dostali, jiní ne. To, že Noční vlci letos Evropou neprojedou, mě osobně nijak netrápí. Domnívám se však, že zákazem vstupu si Evropa jako celek moc nepomohla.

Zákaz průjezdu ruských motorkářů spadá do kategorie regulací, které ve svém důsledku ohrožují svobodu v evropském prostoru. Je to taková podivná hra. Jedním dechem se státy EU brání tomu, aby jasně definovaly společnou politiku k současné rusko-ukrajinské válce a hledají se „polehčující okolnosti“ pro Putina. Přesto je řada členů EU ochotna na „sankční seznam nežádoucích osob“ napsat osoby, které o ruské politice vůči Ukrajině nemají šanci rozhodovat, i kdyby ji tisíckrát podporovali.

Vzpomínám si opět na dramatické dny ruské okupace z roku 1968, kdy se tehdejší mladí sovětští vojáci dostali do diskusí s našimi občany. Řada z nich byla doslova šokována a stále opakovala „my jsme to nevěděli“ a někteří se dokonce lidem omlouvali. Průjezd ruských motorkářů tak mohl vyvolat podobné diskuse. Možná by právě Noční vlci poznali, že nedůvěra Poláků či Čechů k současné ruské politice není jen oficiální politikou těchto států. Zákaz z Evropy situaci „vyřešil“, žádné diskuse se nepovedou. Evropský zákaz Nočním vlkům však politiku EU ukázal v podobném světle jako současnou ruskou politiku, tj. jako politiku zákazů a nařízení. A to je škoda.