EVROPA: Náš vzorný spolužák a nepodělaný premiér
Žák vzorný. Jménem, řekněme Lukáš. Oproti nám měl vychování výborné. Nemluvil sprostě, neříkal, že mu fotra zavřeli bolševici a že babičce sebrali mandl i s klikou a ty kurvy ve fabrice že platěj málo a nepral se o přestávce. Měl vyčištěné boty . Neházel po spolužácích kamením a netahal holky za copy. Natož aby je přemlouval, aby si s ním šli hrát do cihelny, kde bylo tak teplo, až se muselo prostě něco svršků odložit, že. Prostě vzor všech vzorů futrál.
Neboť plnil vzorně všechny příkazy, neodmlouval a zdravil, jak bylo v módě, „čest práci“.
Učitelé jej měli rádi. Tedy někteří. My už tak ne. Když jste totiž šli ve školní jídelně kolem tohohle slušnýho a vzornýho chlapečka, vždycky se nějak stalo, že do vás „nerad“ strčil, či náhodou klopýtl a vy jste pak rozlili polévku. Když jsme se převlékali v šatně, zcela jistě náhodou zakopl o tašku, kterou měl nějaký nezbeda rozepnutou na zemi, takže se mu všechno vysypalo. Když dostal herdu, hlasitě vzdychal a držel se za bok, takže dozor na chodbě hlasitě křičel: „Kdo z vás to byl?! Přiznejte se dobrovolně!“ Ale my se nepřiznali. Věděli jsme, že zvláště na ty slabší útočí Lukášův loket vždy, když se dozor nedívá a když už byl přistižen, hlasitě křičel: „On si začal!“
Až jednou naše milovaná třídní, když jsme zase po nějaké takovéhle události stáli kolem ní a utírali si nosy místo do kapesníků do rukávů, a vzlykali, že nám zase provedl nějakou levárnu, pravila: „Vy neznáte chlapci přísloví ´Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá´?“
Znali, a konečně pochopili. Polévku pak často rozléval Lukáš, tašku měl nějakou dobu věčně rozházenou po šatně, jak jsme „zakopli“. No, nakonec to pochopil. A byl klid. Neměli jsme se nikdy moc v lásce, ale nakonec s námi hrál i fotbal. A „stolky“ jsme mu házeli úplně stejně jako ostatním.
Tohle mne napadlo, když jsem četl, jak se Rakousko rozhodlo zavést okolním postkomunistickým státům svoje vlastní „hranice“. Prý se nás bojí. Tak musí hlídat. Proč ne, nic proti tomu.
Dokonce mám určitou radost, že jisté nejmenované skupiny občanů ČR, dříve zvané „lumpenproletariát“, se tak nemohou lehce dostat do uklizeného Oesterreichu. Mně stačí, když kradou poklopy kanálů a silniční cedule u nás. Takže, ty by nejen měla rakouská policie hlídat, ale i příkladně trestat. Aby nám ukázala, jak se to dělá. Po právu. Ovšem praxe je jaksi jiná. Bdělí a ostražití rakouští hraničáři s neskrývanou chutí buzerují obyčejné a slušné Čechy. Což je, jak každý uzná, nemalý rozdíl, kontrolovat neumyté otlemené týpky a nebo buzerovat slušnou rodinku, která jede s dětičkami do Alp na lyže.
Také se lze podivovat, že je sice Vídeň plná Turků a Arabů a Indů a Asiatů, ale my, bývalí postkomunisté, co se neumíme vzorně chovat a nemáme vždycky čisté boty, my tam hledat práci nesmíme neboť prý bysme jim sebrali práci a oni by byli snad chudáci hlady. Poněkud trapné je to dneska, kdy skutečný zájem občanů ČR o práci v Rakousku je téměř nulový, nepočítáme-li načerno pracující ošetřovatelky a podobně. Jet za prací k otlemeným a nafoukaným Rakušákům? No to už musí být člověk skutečně zoufalec!
Přiznejme jim ale, že bát se můžou. A chránit se. Proč ne?!? Ovšem my se taky můžeme bát. Třeba toho, jak si dělají spořiví Rakušáci z našich lesů a příkopů odpadkové koše, protože si nechali odhlasovat zákony, na základě kterých je koupení zboží pomalu jen drobností proti tomu, kolik zaplatí za odpadky. I my máme právo tedy postavit za hranice kontroly, třeba bývalých celníků, aby otevírali kufry aut, a jak zjistí, že někdo veze do Česka svinčík, šup a pokuta jako hrom. Proti čistotě lesů a ekologii přeci nemůže mít Rakousko žádné námitky, nebo ano?!
Také problém ilegálních utečenců, co se jich tak bojí rakouský kancléř, chápeme. Dokonce můžeme být vděčni za to, že budou hlídat hranice, aby se tato zločinnost nepřelévala přes nás z Východu k nim. Ovšem musí také chápat, že i my máme problém.
Když oni zastaví a prošacují za tři týdny 15 000 aut (počítáme-li, že kontrola jednoho vozidla trvá 15 minut, tedy čtyři auta za hodinu, kontrolovali naši „milí„ sousedé česká auta celkem 3750 hodin, to znamená 467, 5 pracovního dne), tak co bychom taky nekontrolovali, ne? My také máme své obavy.
Například: v rámci evropských předpisů třeba nemůžeme zakázat kurvy. Ty jsou povolený v Německu, Belgii, Holandsku a prostě všude. Tak u nás taky.
Ovšem, 90% jejich zákazníků na jihu Čech jsou pánové z Rakouska. Obávám se a se mnou jistě všichni přátelé česko-rakouského porozumění, že slušní rakouští tatíci se přeci nejezdí pravidelně pelešit s děvkama. To by nás ani nenapadlo! Jsou to přeci vzdělaní a kulturní lidé. A silně věřící. Takže je logické, že k nám jezdí asi neslušní Rakušáci, dokonce možná i nějaký mafiáni. A nedej bože, co když tady perou taky špinavé peníze? Dokonce i teroristické?!
To se musí zjistit. Tak bych zavedl takovou praxi, že by naše policie pravidelně fotografovala auta s rakouskými SPZ a chlapíky, co z nich chodí za hanbatýma holkama, a pak posílala pravidelně „svodky“ rakouské policii. Že aby nám zjistili, jestli tenhle Franzi není nějaký mafián, že byl v bordelu Rote Rose za posední měsíc třikrát. Kde na to bere? Jo a navíc by se ty informace mohly posílat rakouským zdravotníkům, aby se předešlo roznášení syfilis a HIV. Protože jsme se zavázali, že proti tomu budeme bojovat. A HIV zabilo víc lidí než Černobyl, jak se ví. Takže sdělujeme, že Karl XY byl v posední době pětkrát s „Lolou“, co už měla dvakrát syfla. A že aby jej zkontrolovali.
No a dalo by se toho vymyslet ještě víc. Naši nezaměstnaný celníci a policajti by měli práci, zákon by se dodržoval, až by to svištělo …
No, teď jde jenom o to, jak tuhle ogar Topolánek vykládal, že Češi se vždycky, když o něco jde, podělají, jestli se strachy nepodělává před Rakušákama také on. Jako náš představitel. Když nás občany Česka někdo buzeruje a šikanuje, proč jako pravý chlap a náš představitel naprosto korektně a europejsky nezajistí, aby „když nám oni budou strkat do talíře s polívkou v jídelně“, tak že holt se jim ta polévka taky někdy vyleje?!
A teď jsem zvědav, mistře Topolánku, jaký jsi hrdina. A chlapák. Co se nepodělá. Abychom se měli my ostatní od koho učit. Statečnosti. Politické kultuře. A tak.
