V Evropské unii se hovoří o dluhové krizi, miliardových půjčkách pro slabé ekonomiky, jako je Řecko, spořících programech, diskutuje se o dluhové brzdě, bonitním známkování a bankách, které trpí tím, že půjčovaly peníze novým zemím. To se týká zvláště Rakouska, jehož banky půjčovaly hlavně Maďarům, které díky politice premiéra Orbána padá nejen do krize, ale i do izolace.

Za takové situace, kdy se už dávno ví, že psychologie je hlavní dynamikou každé krize, se politici snaží upozorňovat hlavně na přednosti společné měny a Evropské unie, i když to moc nepomáhá. Zvláštní případ je proto Rakousko, které podle ekonomů na vstupu do eurozóny vydělává ze všech zemí nejvíc, ale přesto jen 37 procent dotázaných, podle Rakouské společnosti pro evropskou politiku, si myslí, že na účastí v eurozóně tato země spíše vydělává. Racionální argumenty v době krize, která sebou nese vždy jistou hysterii a kdy zvláště v Rakousku veřejné mínění ovládá hlavně bulvár Krone, který je protievropský, platí velmi málo.

Ekonomická čísla ale hovoří přesto zcela jasně: Vstup do Evropské unie a eurozóny, podle rakouských novin Der Standard, přináší této zemi ročně okolo 12 600 nových pracovních míst. A každý Rakušan ročně na vstupu vydělává ve výsledku 800 eur. Díky podporám z Evropské unie jsou jednotlivé regiony a podnikatelé konkurenceschopnější, než tomu bylo dříve. A jednotná měna zaručuje, že některé země, jako například Itálie, nemůže tak snadno své peníze devalvovat, a tím získávat výhody na trhu. Společný trh hlavně Rakousku silně pomohl, protože dnes může bez velkých celních a měnových problémů snadno své zboží vyvážet k sousedům. Otevření hranic, podle komisařů Evropské unie, přináší Rakousku ročně úspory ve výši 4,2 miliard eur. A přímé investice Rakouska do zahraničí jsou díky tomu čtrnáctkrát vyšší, než tomu bylo v roce 1995 a opačně přímé investice do Rakouska jsou osmkrát vyšší. Od té doby patří malé osmimilionové Rakousko mezi exportní jedničky.

Naposled profit Rakouska na vstupu do Evropské unie a eurozóny potvrdila studie poradce v podnikání pana McKinsey. Všechny země tohoto společenství na vstupu do měnové unie profitují. Nejvíc ale na tom vydělává malé Rakousko a hned za ním pětimilionové Finsko. A hlavně podle této studie hospodářsky stabilní země nestrádají či neprodělávají na tom, že v Evropské unii jsou slabší země, jak se někdy mylně říká. Bráno čistě ekonomicky i krizové země jako jsou Portugalsko a Řecko jsou na tom v konečné bilanci pozitivně: Kdyby obě tyto země nebyly v eurozóně, jejich hrubý národní produkt by v roce 2010 byl mnohem nižší.

Společná měna v roce 2010 zvýšila v sedmnácti zemích eurozóny životní úroveň o 332 miliard eur. To znamená, že hrubý národní produkt se zvýšil o 3,6 procenta. V Rakousku to ale bylo o 7,8 procenta, což znamená ve výsledku o 22 miliard eur. Ve Finsku to bylo o 6,7 procenta a v Německu o 6,6 procenta. Tyto pozitivní výsledky jsou způsobeny hlavně snadností obchodování, která zvyšuje intenzitu styků a výpadky administrativních a technických potíží při překračování hranic.

Proto často zmiňované stížnosti, že vyspělé země prodělávají na slabších zemích se vůbec nepotvrzují. Naopak, celá eurozóna se stává konkurenceschopnější vůči ostatnímu světu, i když samozřejmě na hrubý domácí produkt má v jednotlivých zemích různý vliv. V Itálii vzrostl v roce 2010 jen o 3,1 procenta a v Řecku se pohybuje nepatrně nad nulou. Podle této studie je to ale dobře, protože se zvětšuje tlak na zvýšení konkurenceschopnost. Rozdílně na krizovou situaci roku 2008 reagovaly i velké země: Německo se rychle pod novými tlaky dokázalo reformovat a z krize se dostalo, Francie naopak v silné konkurenci ztratila tuto schopnost, protože se nereformovala, ale stále ještě profituje na tom, že nemusí platit tak velké úroky. Řekové zase ze strachu z bankrotu vyvedli ze země třikrát víc peněz, než činila jejich pomoc z Evropské unie, a tím převedli zemi na kraj propasti.