Levice v Německu si slibovala od krize nárůst preferencí, ale ty se zastavily někde mezi deseti a jedenácti procentními body: navíc její koaliční potenciál zvláště na spolkové úrovni je nulový. Pro srovnání připomeňme, že podle posledního průzkumu společnosti Forsa má koalice CDU/CSU 33 procent, SPD 24, FDP 17 a zelení deset procent.

Tato situace samozřejmě pány Gysiho a Lafontaina moc netěší, protože se spíše domnívali, že by jim krize mohla pomoci. Z uzavřených jednání této strany unikají zprávy o silných útocích převážně na média, která jako vždy mohou za vše. Zlý měšťanský tisk, jak o médiích straníci krajní levice v Německu hovoří, je třeba bojkotovat. Dokonce mluví o tom, jestli má smysl s takovými médii vůbec jednat a dávat jim rozhovory či posílat nějaké zprávy. Novináři na zmíněných schůzích bývají nazýváni nepřáteli, agenty tajných služeb či nájemními pisálky velkých koncernů, jejichž zájmy údajně hájí.

Když tohle špičkám strany někdo připomene, politici se hájí a tvrdí, že jde jen o část členů, která učinila s médii špatnou zkušenost, ale že na druhou stranu je třeba si přiznat, komu největší noviny patří a že proto je zřejmé, že takové tiskoviny nemohou nikdy hájit zájmy nezaměstnaných a těch, kterých se krize nejvíce dotkla.

Zajímavé je, že ale právě ti, kterých se krize nejvíce dotkla, se nepřimkli k levici, ani k sociální demokracii, i když by obě strany situaci řešily přerozdělováním peněz, zvyšováním podpor a minimálních mezd a naopak v preferencích vede pravice, tedy křesťanští demokraté a svobodní demokraté, kteří zaznamenali nejmarkantnější nárůst preferencí. Z experimentu Levice má racionální Německo strach, i když bezprostředně - podle průzkumů - krize zasáhla šest procent obyvatelstva. Za tímto postojem je zřejmé, že většina Němců si nemyslí, že je možné řešit krizi přerozdělováním peněz.

Po tomto zjištění levice trochu změnila slovník a hovoří o tom, že současná velká koalice organizuje chudobu a bohatství, ale málo se zajímá o ty, co leží mezi těmito dvěma póly. Touto korekturou ale asi těžko získají víc hlasů, protože v jejich návodu na řešení je jen rozhazování peněz: je plný dobrých zpráv, ale vůbec se nestará o to, z čeho by všechny vymoženosti platili.

Problém Levice, jak přiznal i sám Gregor Gysi, je také v tom, že jejich strana je osamocená a když je někdo na vedlejší koleji, přitahuje jen lidi, kteří jsou na tom v životě velmi podobně, a to nejen kvůli své politické orientaci, ale třeba jen proto, že se neumějí ve společnosti chovat, že odmítají současnou civilizaci, nebo prostě proto, že jsou blázni. Pan Gysi to jednou řekl dost jasně: V každé straně je asi deset procent bláznů. Má-li ale nějaká strana jako Levice jedenáct procent a ze společnosti se sama vyděluje, tito blázni pak v takové straně mají převahu a v tom je možné spatřovat jisté nebezpečí. Například jeden z těchto radikálů, pan Ondrej Hunko ze Severního Porýní-Westfálska, již vyzývá mladé lidi k sociálním nepokojům. Ten, kdo chce ale stát bořit, může těžko chtít, aby veřejnost podpořila jeho podíl na vládě.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel