Evropská komisařka pro spravedlnost Viviane Redingová chce v Evropské unii prosadit povinné kvóty pro ženy v manažerských pozicích ve všech společnostech ve vlastnictví státu, ale i v soukromých podnicích kótovaných na burze. Ženy by měly být zastoupeny na těchto pozicích nejméně čtyřiceti procenty. Podobné kvóty již existují v Norsku, které ovšem není členem EU. V Belgii, Francii, Itálii, Nizozemsku a Španělsku probíhá legislativní proces, který má podobné kvóty uzákonit. Naopak Velká Británie, Nizozemsko, Česká republika, Maďarsko, Bulharsko, všechny pobaltské státy a Malta jsou proti.

Jde o typický příklad prosazování určité ideologie a drobnou součástku sociálního inženýrství, které v Evropské unii probíhá již několik desetiletí.

Údajným důvodem je spravedlnost. Skutečným důvodem je snaha prosadit ideologii, která popírá odlišnost muže a ženy a jejich rolí. Toto opatření samo o sobě bude mít v každé zemi význam jen pro několik desítek, maximálně stovek konkrétních žen. Takových manažerských pozic totiž není neomezené množství. Přesto se jedná o nebezpečné opatření, protože je součástí salámové metody, kterou se prosazuje určitá nepsaná ideologie, ale především protože jde o určité symbolické gesto.

Z hlediska ekonomického nedává takové opatření smysl. Úkolem manažerů je zajistit co nejúspěšnější chod podniku a pokud jsou ředitel podniku nebo správní rada přesvědčeni, že nejlépe daný úkol zvládne nějaká konkrétní žena, jistě ji do dané pozice jmenují i nyní. Pokud taková žena není k dispozici a podnik bude nucen přesto na danou pozici ženu dosadit, bude pravděpodobně z ekonomického hlediska tratit.

Schopných žen manažerek je již teď poměrně hodně. Očekávám, že právě těmto schopným ženám bude navrhovaná směrnice hodně proti srsti. Ony svého postavení dosáhly svou pílí a díky svým schopnostem, a pokud bude směrnice schválena, nebudou k rozeznání od těch, které podobné pozice dosáhnou nikoli svou pílí a svými schopnostmi, ale čistě mocí svého ženství.

Soudím, že je zcela v pořádku, že ženy mohou takové pozice dosáhnout. Proč by ostatně neměly – vždyť ženy se odsvědčily i v pozicích předsedkyň vlád nebo prezidentek. Pokud žena chce kráčet touto cestou, neměly by jí být kladeny zbytečné překážky.

Na druhé straně vidím jako velkou hodnotu mateřství a péči o rodinu, a na rozdíl od nyní vládnoucí, byť nikdy demokraticky nezvolené ideologie nikoli rovnosti, ale stejnosti mužů a žen jsem přesvědčen, že muži a ženy nejsou stejní. Považuji za žádoucí, aby žena mohla být s malými dětmi doma přinejmenším po dobu předškolního věku, a považuji za žádoucí, aby její role byla náležitě oceněna. To je ovšem v rozporu s tlakem na to, aby se žena vrátila co nejdříve do "pracovního procesu". Plně souhlasím s tím, aby se na běhu domácnosti podílel i muž, nicméně nesouhlasím s tvrzením, že je jedno, zdali se o roční či dvouleté dítě stará muž či žena.

Jistě jsou ženy, které se domnívají, že lze stačit obojí – dělat kariéru i "užít" si mateřství. Obávám se ale, že většinou dítě považují za jednu z met nebo cílů, kterých chtějí v životě dosáhnout, aby si mohly udělat pomyslný zářez na pušce a pyšnit se tím, co vše "stačily".

Jenže v reálném životě je méně někdy více. V týchž novinách, v nichž čteme o schopných manažerkách, které se po čtrnácti dnech vracejí na svá dobře placená místa, čteme o nárůstu psychických poruch napříč celou populací a o vztahově zanedbávaných dětech, ponechávaných celé hodiny před monitorem počítače. Ideologie, která prosazuje kvóty pro ženy v manažerských pozicích, je tatáž ideologie, která nerozezná smysluplné fyzické tresty od týrání dětí. Pochopitelně není schopna registrovat psychické týrání a citovou deprivaci dětí, k níž tak často dochází v rodinách vrcholových manažerů.

Evropská unie měla původně sloužit volnému pohybu lidí, zboží i služeb. Takové cíle jsou jistě chvályhodné. Nyní však slouží plíživému prosazování nikde jasně nepojmenované a nevyjádřené ideologie, která vnucuje národům určitý životní styl. Jsem zásadně proti. A domnívám se, že nemáme-li před touto ideologií zcela kapitulovat, je třeba z Evropské unie vystoupit.

Rozumím těm, kdo se mnou nesouhlasí. Rozumím argumentům, že u nás je více korupce než v EU, že naše politická kultura je nižší a že na nižší úrovni je i naše justice. Nechci tyto věci brát na lehkou váhu. Nicméně nepsaná ideologie, o níž hovořím, podkopává samotný základ rodiny a ničí předivo zdravé společnosti. Ve Švédsku už jen asi deset procent dětí vyroste v "tradiční" rodině tvořené otcem a matkou, kteří se nerozvedou, a sourozenci. A v norském Oslu žije 75 procent lidí v jednočlenné domácnosti. Tam už se tradiční rodinu podařilo rozbít.

Jsou lidé, kteří to tak chtějí. Já to nechci a říkám to jasně. Vím, že za vystoupení z EU zaplatíme vysokou cenu. Dokud ale půjde EU naznačeným směrem, považuji za lepší ji opustit a nenechat si onu nikde jasně neformulovanou ideologii vnucovat.