Ve středu se odehrál zákeřný teroristický útok na sídlo francouzské redakce satirického týdeníku Charlie Hebdo.

Když jsem psal svůj poslední blog, netušil jsem co se odehraje a že radikální islamismus ukáže tak brzy svou krutou a krvavou tvář. Varoval jsem před islamizací Evropy, potažmo České republiky. Islám je cizí kulturou, s touhou ovládnout svět.

Od středečního poledne si snad Evropa uvědomuje, že se musí bránit. Že už není kam ustupovat a že skutečně stojí před rozhodnutím, zda bude pokračovat v multikulturalismu a tím spět ke své kulturní sebevraždě anebo napře svou sílu k záchraně své kultury.

Středeční čin, kdy útočníci postříleli redaktory týdeníku a na ulici doslova popravili policistu, může být katalyzátorem událostí. Zatím lidé projevují pouze solidaritu a zděšení nad barbarským činem, ale to může snadno přerůst v rozhořčení a touhu po odplatě.

Skutečnost, že tento čin odsuzují různé islámské organizace, ještě neznamená, že neexistuje poměrně velké procento lidí, kteří tuto bestiální vraždu schvalují.

Bohužel, radikálové mají dost prostředků na to, aby dokázali umírněné muslimy zastrašit. Nadto problém není ani tak v jednotlivcích jako v samotném islámu a jeho nesnášenlivosti. Islámští duchovní mají vzhledem k tomu, že islám není brán jen jako víra, ale jako zákon, velkou moc.

Nikdy v celé existenci lidstva nedělalo dobrotu, když náboženství vládlo. Víra by měla být soukromou záležitostí každého jedince a neměla by určovat světské záležitosti. Dokud toto bude existovat, dokud budou existovat státy řízené náboženstvím, nebude klidu.

Rozdíl mezi křesťanskou a muslimskou kulturou je velký, ale dal by se shrnout do jedné vlastnosti. My se umíme své víře zasmát. Tohle islám neumí. Náboženství, které bere samo sebe tak vážně, že jakékoli zpochybnění nebo zesměšnění považuje za rouhání a urážku a vyžaduje trest smrti, je ve své podstatě slabé.

Když islamisté zesměšňují a urážejí západní civilizaci, mávneme nad tím rukou nebo se tomu i zasmějeme. V opačném gardu to vede k vraždám. Čím se vlastně redaktoři a kreslíři provinili, že si zasloužili smrt? Dělali si legraci.

Zesměšňovali papeže, zesměšňovali kdekoho a kdeco. Nikdo je netrestal za rouhání nebo urážku víry. Dovolili si zesměšnit člověka, který žil před čtrnácti sty lety a který byl rozporuplný. Může vtip snížit u někoho jeho víru? Pokud ano, tak zřejmě takové náboženství nestojí za nic.

Vrahové se poté, co na ulici doslova popravili policistu ,radovali: „Zabili jsme Charlie Hebdo.“ Nezabili. Na místa zavražděných přijdou jiní a budou v jejich práci pokračovat. Lidé spontánně vyjadřují solidaritu a já se rád připojím k Pařížanům, Francouzům a vůbec zástupcům civilizovaného světa. I já jsem Charlie.

Lidé prozatím vyjadřují solidaritu a jsou v šoku. Je zde ale velké nebezpečí. Jestli politici nezačnou konat, lid se vzepře a bude chtít vzít spravedlnost do vlastních rukou. Teď už není kam ustupovat. Jestli zase přijdou politici se srdíčky pro mešity, bude to jejich konec.

Radikální strany budou mít žně a skončí to velkým krveprolitím. Evropské kultuře běží už ne hodiny, ba ani minuty, ale poslední vteřiny. Buď se začne Evropa bránit, nebo prohraje svou existenci. Teď už se začíná hrát vabank.

Evropští mocipáni, proberte se už. Multikulturalismus selhal a byl chybný od samého začátku. Je poslední šance dát jednoznačně najevo, že tady je náš prostor a naše kultura. Pokud to Evropa neudělá, její civilizace zahyne. Islám je zde cizí a dokud nedospěje, nemá zde co pohledávat stejně jako nikdo, kdo zde bude chtít žít a nebude se chtít přizpůsobit. Doba ústupků nadobro končí.