Nebyl jsem „Je suis Charlie“, „Je suis Paris“ nebo „Je suis France“. Platí u mě „I’m not Charlie“, „I’m not Paris“, „I’m not France“. Platí u mě „Je suis František Matějka“. Evropská komise ale nespí a nemůžu ani já.

Nebyl jsem nic z výše uvedeného proto, že to bylo podle mě pokrytecké a neřešilo podstatu věci. Bylo to manipulativně spojené s eurounijními elitami odtrženými od reality. Podstatou těch sdělení byl totiž falešný boj za svobodu slova, kterou zezadu ti samí omezují. Zezadu navrhují, aby bylo omezeno držení zbraní občany, monitorována a zálohována elektronická komunikace, zajištěna identifikace každého na sociálních sítích, mazány nepohodlné příspěvky nebo odstraňovány nepohodlné články a stránky. Důsledky nelegální imigrace do Evropy bagatelizují a projevy občanů proti této politice trestají. V Německu už dokonce i vodními děly.

Jenže eurounijní elity zašly dál. Stalo se totiž něco, co nebylo v budovatelském plánu Bruselské pětiletky. Z demokratických voleb vzešla v Polsku vláda, která neskáče, jak Brusel píská. Poláci dali ve volbách jasně najevo, co si myslí o bývalé vládě, která se ohnula do předklonu víc, než byli ochotni unést. Vítěz voleb, který získal ústavní většinu, nebyl Polákům nijak neznámý. Je to jedna ze základních politických stran v Polsku s čitelnou politikou a voliči věděli, koho a proč volí. Je výsostným právem Poláků uspořádat si poměry tak, jak chtějí, a nikomu nepřísluší do toho kecat do té doby, dokud by snad svou politikou neohrožovali státy za svými hranicemi. A to se vážně neděje.

Na základě výsledků demokratických voleb zavádějí v Polsku taková opatření, která by Bruselu nijak nevadila, pokud by však skrze ně byla naplňována doktrína „více Evropy“. Vždyť řadu z těch věcí mají v jiných členských státech také, jen točí kormidlem tím pro Brusel správným směrem. Většinu nyní realizovaných změn si navíc ve skutečnosti připravily již předchozí polský parlament a vláda, které byly Bruselu nakloněny. Pokud by se po volbách nepřepsala polská politická mapa, byla by Evropská komise ticho. Jenže Poláci svobodně rozhodli jinak a stejný nástroj v rukou nové vlády není s prázdným a falešným „více Evropy“ kompatibilní.

Zatímco předseda Evropského parlamentu Martin Schulz mluvil o státním převratu, nasadila Evropská komise proti Polsku protektorátní politiku a zahájila proceduru, na základě které zkoumá, zda je Polsko stále ještě právní stát. Pokud dojde k závěru, že nikoli, hrozí odebráním hlasovacích práv Poláků v Evropské radě. Právě tady a teď platí dvojnásob slova Martina Niemöllera, kterými kritizoval úpadek německých intelektuálů v období před druhou světovou válkou, jen volně zkrácená a přizpůsobená dnešku:

V Evropě přišli nejdřív pro Poláky, kteří jen nesouhlasili s Bruselem,
A já jsem neřekl nic, protože jsem přece nebyl Polák;
A pak ... přišli pro mne ... a tehdy nezůstal nikdo, kdo by se mě zastal.

Nikdy jsem si ani na chvíli nemyslel, že někdy ustoupím z „Je suis František Matějka“ a řeknu, přestože nemám v Polsku žádné kořeny, „Jestem Polakiem“. A je to tady. Držím palce Polákům v této věci a věřím, že se postupem doby přidají i další národy a státy, než budeme držet minutu ticha za Evropskou unii a vrátíme se k hospodářské spolupráci suverénních států, bez bruselského diktátu společných politik.