Nevím jak vy, ale já jsem překvapen, jak málo místa věnovali naši komentátoři výsledkům posledního summitu Evropské unie. Někteří zkusili ze zvyku jásat, leč vyznělo to dutě a nepomohl ani odkaz na optimismus kancléřky Angely Merkelové, pro kterou setkání bylo jen prvním krokem, zato správným směrem. Škoda, řekla kancléřka, že členské země neprojevily více odvahy.

Chtělo by to ovšem jasný výklad, o jakém to směru mluví stará lídryně, a více odvahy k čemu by přála Evropanům. Avšak jehňata mlčí, neboť jim samotným schází odvaha domyslet do konce, kam asi vede ten správný směr.

Jednalo se o společnou iniciativu Německa a Francie ujednotit postoj EU vůči Rusku, přičemž zdaleka ne ve smyslu zpřísnění sankčních opatření. Kupříkladu přizvat Vladimira Putina na vrcholná jednání Unie.

Proti nápadu se postavila skupinka zemí, především Pobaltí a Polsko. Litevská předsedkyně vlády Ingrida Šimonyteová nazvala tento typ odvahy „gestem nezodpovědným a škodlivým“:

„Spadnout do pasti jednou nebo dvakrát může být pokládáno za nehodu, ale padat do ní permanentně je čirá nezodpovědnost. Nabídka učiněná Kremlu účastnit se summitu EU v době, kdy Putinův režim střemhlav míří k naprosté totalitě, jen dokáže, že násilí se vyplácí.“

Prezident Litvy Gitanas Nauseda to řekl obrazně: „Je to nabídka medvědovi, aby nám hlídal sud s medem.“

Estonská premiérka Kaja Kallasová uštěpačně položila rétorickou otázku: „Zajímalo by mě, kde je původ takového návrhu. Ráda bych slyšela argumenty, co se změnilo od našeho minulého setkání. Naše zkušenost svědčí o tom, že Rusové se obvykle roztahují až tam, kam my jim dovolíme.“

Pobaltové, Poláci a někteří další „zbabělci“ dělají ze sebe naivky a tváří se, jako by nechápali, z jakého místa rostou nohy. Proto jim paní Merkelová bez okolků vysvětlila, že ona sama, Emmanuel Macron a jiní zodpovědní Evropané se řídí příkladem amerického prezidenta Joea Bidena, který se nedávno nebál promluvit s Vladimirem Putinem mezi čtyřma očima.

Řekla doslova: „Evropská unie by měla následovat příkladu Spojených států a začít bez předsudků jednat s Putinem napřímo.“

Každý, kdo chápat chce, jistě chápe, že jakékoli ekonomické či personální sankce nelze skloubit s novým vstřícnějším postojem k prohlubujícímu se ruskému totalitarismu. Řeči o tom, že nejdřív Putin zjemní svůj represívní režim a Unie ho pak pozve hned na svůj další summit, mohou být jen známkou kognitivní degradace.

Ostatně také reálné dopady Bidenovy odvahy jsou nabíledni – Putin nyní až nadoraz utahuje šrouby, které ještě zůstávaly trochu uvolněné. Toto pojetí odvahy ruským vězňům svědomí nevěští nic dobrého, na jejím pozadí statečnost takového Navalného vypadá jako dětinská snaha močit proti větru.

Nechápou to snad ti, kteří tak hlasitě jásají nad novým kurzem amerického prezidenta, jenž prý vede za sebou celý západní svět, svět zásad a hodnot? Jak praví fousatý židovský vtip: Jedno ze dvou – buďto natáhnou spodky, anebo sundají kravatu, pane Kohn!

Autor je publicista