V podstatě čtu všechno, co mi přijde pod ruku, ale jsou to jen zřídka časopisy pro ženy. Teď jsem náhodou v jednom zavadil o dokument velmi přesně charakterisující, jak může vypadat multikulturní soužití v praxi.

Redakce otiskla dopis sedmadvacetileté Holanďanky Antje, která začala před deseti lety chodit s holandským Marokáncem Bilalem, který pochází z konservativní berberské rodiny. (Berbeři prý nejsou Arabové - J.T.). Otec přišel do Holandska na práci před čtyřiceti lety. Bilalovy sestry byly rodiči z obou stran vyvdány za vlastní bratrance. Bilal do rodiny nějak nezapadá. Proti vůli svých rodičů šel studovat a rozhodl se, že bude žít s holandskou ženou, která není muslimka.

Ta pochází z venkova, z velké selské rodiny a její rodiče Bilala přijali s otevřenou naručí. Pro jeho rodiče ovšem bylo vemi obtížné Antje akceptovat a dosud tak neučinili. Pro ně je to hanba, že jejich syn má holandskou přítelkyni a kvůli tomu se k nim chladně chová celé příbuzenstvo. Antje se s nimi setkala poprvé až po sedmileté známosti s Bilalem, bála se jejich reakce a octla se v obtížné situaci, poněvadž si navzájem nerozuměli, všechno musely překládat švagrové.

Od té doby už se s nimi setkala jen zřídka a nevidí nic lepšího než k nim nechodit ze strachu a z neznalosti, že ji tchán a tchyně nemohou akceptovat. Smířila se s tím a byla ráda, že aspoň Bilal zůstal ve styku se svými rodiči, což je v dané situaci výjimečné.

Ale nejen tento "kulturní" rozdíl hraje roli v relaci Antje a Bilala, také jejich okolí mělo na ně vždycky vliv. Pro Bilala je prý téměř nemožné se udržet v holandské společnosti, přestože má vysoké vzdělání a pracuje jako stavební inženýr. Nemine den, aby nebyl byť i v maličkostech diskriminován. Lidé se neskutečně leknou, když stáhne okénko (u auta), aby se zeptal na cestu. A při nákupu v obchodním centru jsou sledováni bezpečnostní službou.

Když pak přijde (v holandské společnosti) k řeči, že má Antje marockého přítele, mají na to někteří hned svůj názor a nerozpakují se jí ho sdělit a klást jí všelijaké osobní otázky, jako zda už je také muslimka, nebo zda se nebojí, že jí Bilal později unese jejich děti, a to Antje vždy zarmoutí.

Potud dopis. Není třeba celý obsah dopisu generalisovat, ale marokánská komunita má stále velké civilisační zpoždění, její vlastní mládež jí během let vytvořila velmi špatnou pověst, nejhorší ze všech přistěhovaleckých etnik. Tou největší překážkou ovšem bylo a je její náboženství, z kterého pak vyplývá programové odmítání integrace.

07.03.2006