Jeden z mých přátel, sám autor řady knih, mě upozornil na analogii soužití s islamisty a dílem Válka s mloky. V knize si lze do těch nejděsivějších detailů přečíst, jak to s námi dopadne, když se budeme k odlišným kulturám chovat tak „politicky korektně“, smířlivě a ústupkářsky jako dosud.

Na jedné straně lidé chamtivě toužící po bohatství. Na straně druhé pak mloci. Původně málo početný druh, nalezený na jednom malém ohraničeném místě, jehož podpora lidmi se zvrhla v katastrofu. Kapitán van Toch, který mloky objevil a brzy poznal, že jsou velmi učenliví a přizpůsobiví, začal jejich dovedností využívat původně ke sběru perel. Aby zbohatl, dal se dohromady s významným a bohatým továrníkem Bondym. Van Toch převážel mloky do různých oblastí na světě, aby lidé mohli využívat levné pracovní síly mloků. Ti se začali velmi rychle množit a potřebovali stále více a více životního prostoru na úkor lidí.

Karel Čapek ve své fantazii popisuje postupně vzrůstající počet Mloků, kterých už je mnohokrát více než lidí. Začínají se množit jejich útoky na lidi a během těchto útoků vychází na světlo skutečnost, že většina přímořských států dodávala mlokům na svém pobřeží trhaviny, granáty, pistole, podmořská torpéda a jiné zbraně, aby mohla mloky v případě nutnosti použít jako vojenskou sílu. Jednotlivé světové velmoci cvičí jejich armády a mločí prvky ovládají postupně, za pouhého přihlížení lidí, lidské umění, kulturu, výrobu, ale i náboženství. Ale nejen to. Mloci si na dnech moří a oceánů budovali obrovské vojenské pevnosti. Taková zjištění však přišla příliš pozdě. Mloci se přemnožili. Byly jich miliardy a potřebovali stále více mořských pobřeží. Začínají tedy pomocí trhavin odbourávat pevniny a zaplavují je vodou… Nabízím vám citaci z Čapkova románu Válka s mloky, která stojí za to. Je nadčasová a sedne pro náš, politiky prosazovaný multikulturalistický svět jako poklice na hrnec:

„...Otázka zní: Je a byl kdy člověk vůbec schopen štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor, ale lidstvo nikoliv. Celé neštěstí člověka je v tom, že byl nucen se stát lidstvem, nebo že se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry, stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené. Nažeňte do jednoho stáda koně, vlky, ovce a kočky, lišky a srnce, medvědy a kozy, zamkněte je do jedné ohrady a přinuťte je žít v tom nesmyslném houfu, jejž nazvete Společenský řád, a dodržovat společná pravidla, bude to nešťastné, nespokojené, fatálně rozklížené stádo, ve kterém se ani jeden boží tvor nebude cítit jako doma…“

A teď si dejme vše do kontextu dnešního světa. Do světa, kde USA nejprve vycvičí islamisty, aby se jim to nakonec vymklo a stali se z nich teroristé útočící na USA. Do světa politiků dychtivých po moci, ale také do světa zbrojního průmyslu, multikulturalismu, islámu a přebujelých rozdavačných sociálních států Evropy. Jedni touží po vlivu a moci, druzí po ziscích, třetí zase po tom, aby přílivem přistěhovalců, jejichž porodnost je úctyhodná, vyřešili pracovní sílu a údajně zdroj prostředků pro další a další nové přerozdělování. Jak říkám, Karel Čapek byl velký vizionář. Ve své podstatě současný stav Evropy i světa a jejich vývoj pregnantně vystihl už v roce 1936. Koneckonců podobně jako v dílech R.U.R., Bílá nemoc nebo Matka. Bez zajímavosti jistě není ani skutečnost, že Čapek, který se celý svůj osobní i tvůrčí život bránil užívání násilí, nakonec v dramatu Matka radí, jak se zachovat ke zlu. Matka strhla střelnou zbraň ze stěny a dala ji do ruky svému poslednímu synovi se slovy „Jdi!“. Došel totiž na sklonku svého života k závěru, že proti zlu opravdu nic jiného nefunguje. Žádná akceptace, tolerance nebo výjimky. I v tomto případě si dovolím citaci z knihy:

„Tak vidíš, v tom je cena života: že se za něj platí... třeba i životem. To je taky ... ženská záležitost, holčičko. A to máš tak se vším, rozumíš? Kdyby se za vlast neplatilo životem ... kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu, víš? Jen ho nech jít, toho svého synka. Je to tak ... v pořádku.“

Skvělé nadčasové knihy pro každého, komu není cizí rozum, stejně jako mu není cizí čest, pravda, svoboda a budoucnost národů starého kontinentu, Evropy.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora