Finskou premiérku nazval estonský ministr prodavačkou

Ministr estonské vlády nazval v médiích finskou premiérku „prodavačkou“. Prezidentka Estonska se za slova svého ministra omluvila.

Estonská opozice v úterý neuspěla s pokusem odvolat z funkce ministra vnitra Marta Helmeho, šéfa protiimigrační Konzervativní lidové strany (EKRE). Podle opozičních poslanců se ministr neuctivě vyjádřil o nové finské premiérce Sanně Marinové, když řekl, že v čele finské vlády stanula „prodavačka“. Estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová se finské vládě za Helmeho slova omluvila.
....Čtyřiatřicetiletá Marinová, absolventka univerzity v Tampere, podle zpráv estonských médií pochází z velmi chudých poměrů a dříve pracovala v supermarketu.

Výše uvedené jen dokládá, že v EU žádná idyla nepanuje. V podstatě se prohlubuje a eskaluje spor mezi příznivci posilování integrace a jejími odpůrci. Hranice vede už nejen v přístupu k migraci, ale prohlubuje se i pokračující kritika některých států unie z důvodů „deficitu demokracie“, v ochraně životního prostředí (nyní klimatu) apod.

Finská vláda je složena z několika politických stran, které vedou převážně mladé ženy. „Chci vybudovat společnost, ve které se každé dítě může stát, kým bude chtít, a ve které všichni lidé mohou žít a zestárnout důstojně,“ napsala Marinová na twitteru. Zpravodajský server BBC poznamenal, že Marinová vyrůstala v „duhové rodině“ se svou matkou a její partnerkou. Sama řekla, že neměla jednoduché dětství, protože nemohla o svém zázemí otevřeně mluvit. Rodina se podle ní také potýkala s nedostatkem finančních prostředků.

Pro vládu nové finské premiérky navíc hlasovala výrazná menšina poslanecké sněmovny, protože se asi třicet poslanců hlasování nezúčastnilo, a umožnilo tak svým odchodem ze sněmovny vznik této vlády. Obrat finské premiérky o tom, že chce, aby se „každé dítě stalo tím, kým bude chtít“, reflektuje novou „progresivní“ politiku v oblasti určování pohlaví. Dítě samo rozhodne o tom, kým je. Taková politika se samozřejmě u konzervativních stran sotva setká s pochopením a ukazuje, kde všude již dnes vedou dělící linie mezi „progresivisty“ a „zpátečníky“.

Poslední slyšení o Maďarsku také prohloubilo spory v EU ohledně dodržování vlády práva. Podrobně o tom referuje iDnes.cz v článku Sorosův orchestr, hanil slyšení v EU Orbánův mluvčí. Mířil i na Jourovou. Mluvčí maďarského premiéra byl dokonce vykázán z jednací síně, protože zveřejňoval zprávy ze zasedání, které nebylo veřejné. O české eurokomisařce psal jako „Jurové“ a není údajně jasné, zda šlo jenom o omyl. Konstatuji, že se naplňují obavy, které jsem vyjádřil v době, kdy Věra Jourová byla navržena na eurokomisařku s daným portfoliem. Skutečně to vypadá tak, že další vyšetřování Maďarska či Polska pod vedením této eurokomisařky k nějaké bližší spolupráci Visegradské čtyřky nepovede.

Žádná idyla ale nepanuje ani v západní Evropě. Velká Británie má za sebou volby, které jen podtrhly hluboký příkop mezi odpůrci a zastánci brexitu. Na celé čáře vyhráli konzervativci a socialistický program labouristů propadl. Ve Francii má potíže prezident Emmanuel Macron a jeho vláda s prosazením důchodové reformy. Ta ostatně byla u nás zrušena Sobotkovou vládou, ale ani nás zásadní změny ve financování důchodů neminou. Španělsko se potýká s katalánským separatismem, který Brusel nepodporuje, zatímco skotskému separatismu vycházela právě EU vstříc „tvrdou“ politikou při jednání o odchodu Británie. Unie je tedy viditelně rozklížena a je navíc odhodlána vynaložit desítky miliard eur na záchranu klimatu přechodem k „uhlíkové neutralitě“. Ty peníze budou vynaloženy s nejistým výsledkem právě s ohledem na změny klimatu, neboť je velmi pravděpodobné, že klima si bude dál dělat to, co uzná příroda za vhodné. Strašení nedozírnými následky klimatické změny už přináší své ovoce a někteří mladí lidé propadají pesimismu ohledně své budoucnosti a protestní hladovkou „rebelují“ i u nás. Od Portugalska až po Finsko má EU tolik vážných problémů, že k jejich řešení záchrana klimatu formou „uhlíkové neutrality“ nepomůže.

Dezintegrace Evropské unie tak může spíše pokračovat i po odchodu Velké Británie. Jde v zásadě o to, že dnes již otevřeně opoziční síly z jednotlivých států se snaží využít EU jako prostředku k nátlaku na politické strany u moci a pomocí Bruselu si vyřizují účty, když ve své zemi ztratily moc.