Hoďte Molotovův koktejl kdekoli v EU a zastřelí vás taky

Hoďte ho v USA. Zastřelí vás. Dost možná ho hodit ani nestihnete, bude stačit, když neuposlechnete výzvu, abyste ho položili. Hoďte ho na Ukrajině a jste hrdina boje za svobodu. Možná za to dostanete metál, prachy, nebo politický azyl.

O žádný boj za svobodu nejde. Nešlo o něj v Iráku, kde západní politická rozhodnutí zabila víc lidí z řad civilistů, než se to kdy povedlo Saddámovi. Výsledek? Občanská válka, kterou doplňují mrtví v ulicích po teroristických útocích, je na vzestupu. Vydělal jen zbrojní průmysl a obchodníci s deštěm v podobě humanitární pomoci. Další v řadě si přišli na své při novém přeobsazení pozic v ropném průmyslu nebo na obnově za naší účasti zničeného. O svobodu nešlo ani v Libyi. Jedinou "vinou" Kaddáfího bylo, že odmítl dál odebírat zbrojní techniku od Francouzů, kteří se těšili na další odbyt v době, kdy jim hospodářství upadalo. A to se neodpouští. Když je přestal kupovat on, dostali je tam po svém. Výsledek? Tisíce ozbrojených skupin, které válčí lokálně mezi sebou o vliv. Jsou na tom hůř než dřív a je otázkou, zda se jim kdy vůbec podaří dostat alespoň na takovou úroveň, jakou měli za Kaddáfího.

Evropská unie dostala před časem Nobelovu cenu za mír. Od té doby si kladu jedinou otázku, kolik tohle mírová Potěmkinova vesnice stála a komu. Podpora teroristů ve státech Arabského jara a pomoc při převzetí moci rebely nás stála nejen majlant a způsobila obrovské hospodářské škody, ale vyprodukovala do té doby nevídané množství uprchlíků do Evropy, které na jejich lodích ani nemáme odvahu v rámci našeho pseudohumanismu zastavit na moři včas a vrátit zpátky. To, co Evropská unie provedla v suverénních státech v Africe, má k míru přesně tak daleko, jako Molotovovy koktejly k pokojnému vyjádření politického názoru na Ukrajině.

Když si v Belgii, ve Francii, Itálii nebo Německu dá kdokoli na hlavu kuklu a vyjde do ulic, žádná represivní složka se s ním nepáře. Politici je neoznačí eufemistickým termínem "nespokojená opozice", natož aby jejich vzdor označili za "mírumilovný projev touhy po svobodě". Jsou to extrémisté a radikálové. Pokud možno pravicoví, protože to dobře zní. Když si s nepokoji nevědělo rady Řecko, poslala tam Unie dokonce policejní složky složené z příslušníků členských států, aby to vyřešily. Při demonstracích v Evropě jsou vodní děla a mlácení demonstrantů obušky za podstatně menší "přestupky", než vidíme dnes na Ukrajině, na denním pořádku. Zapomeňte na skutečné násilí, stačí neuposlechnutí příkazu k opuštění místa.

Evropská unie udělala obrovskou chybu, když podpořila Arabské jaro. Nepoučila se a vlastní problémy chce eskalací problémů jinde zastřít. Bohužel stejnou angažovaností, která ve finále uvedla státy v Africe do chaosu. A povedlo se. Média nevysílají nic jiného. Nebýt podpory "opozice" na Ukrajině od počátku vyjití do ulic, která dodala té ulici sílu zdaleka nejen v rovině slovní podpory, nebyl by konflikt tak daleko. Evropská unie má stále více svých vlastních problémů, než aby se opět vměšovala do vnitřních problémů suverénního státu, kterým Ukrajina bezpochyby je. Přesto, nebo spíše právě proto, se teď schází její politici napříč a přijímají "tvrdá stanoviska".

Na Ukrajině jsou mrtví. Mrtví především z řad těch, kteří týdny hází Molotovovy koktejly na policisty, lynčují je, vypalují budovy a ničí zařízení a soukromý majetek v ulicích. Je primárně chybou idealistů, kteří stojí vedle nich, že se nedistancují a netuší, že ve skutečnosti nejde o jejich boj za svobodu, ale o boj jiných o vliv nad Ukrajinou, přes kterou vedou strategické produktovody do Evropy, že jsou mezi mrtvými také. Do háje, zkuste udělat třetinu toho, co dělají "rebelové" na Ukrajině, kdekoli v EU. Zastřelí vás taky.

Převzato z blogu se souhlasem autora